Recenze Nassima Taleba
O nevědění aneb jak funguje mysl investora

Ve své nové knize N. N. Taleb ukazuje, jak špatně lidská mysl pracuje s informacemi a jak komicky si občas domýšlíme to, co nevíme. Následky už tak komické nebývají.

Nassim Nicholas Taleb je pankáčem mezi finančními matematiky. Má totiž pěkně podvratný koníček: "Dráždit lidi, kteří sebe a své znalosti berou příliš vážně a kteří nemají odvahu na to občas říct: To nevím." V nové knize, pojmenované po bájném Prokrústovi, který své návštěvy buď natahoval na skřipci, nebo jim sekal nohy, aby se mu vešly do lůžka pro hosty, rozvádí Taleb tuto myšlenku do detailů: "Hlavním tématem mé práce jsou limity lidského vědění a půvabné i méně půvabné chyby a zkreslení, kterých se dopouštíme při práci s tím, co leží mimo naše zorné pole. Při práci s neviděným a neviditelným, při práci s neznámým - s tím, co leží za oponou."

Lidská mysl se totiž v takovém případě chová právě jako Prokrústés: "Napětí [pocházející z neznámého] řešíme pěchováním života i světa do myšlenkových škatulek, reduktivních kategorií, přesných slovníků a dopředu nachystaných šablon příběhů, což občas mívá tragické následky."

„Prostitutky" a „konzultanti" nepotřebují přídavná jména

První i druhou Talebovu knihu jsem doporučoval, kudy jsem chodil, a často jsem pak slyšel, že se to nedá číst. Moc cizích slov, odkazů na antickou mytologii, složitých propočtů. Snad aby Taleb ulehčil práci mozkům, které se dovedou soustředit maximálně na 140 znaků nebo třicetisekundový televizní šot z místa činu, má kniha The Bed of Procrustes sotva sto stran a nenajdete tu nic jiného, než kratičké "filozofické i praktické aforismy":

"Jestliže chcete přivést hlupáka k bankrotu, dejte mu informaci."

"Akademici jsou užiteční jen tehdy, když se snaží být neužiteční - bývá to tak u matematiků a filozofů. Snaží-li se být užiteční, jsou nebezpeční."

"Prorok není obdařen mimořádnými vidinami. Naopak je slepý vůči tomu, co vidí většina ostatních."

Zkrátka, Taleb se snaží pěknými slovy říct věci, které asi řada lidí za pěkné považovat nebude:

• I když si myslíte, že jste nejchytřejší, pořád je toho ještě mnohem víc, co nevíte, než co víte. Pokud budete při investování brát své znalosti a analytické schopnosti příliš vážně, může to skončit katastrofou. Vlastně nejen při investování.
• Ze všech stran se na nás valí toxické informace - mediální šablony, babské rady, všelijak přetlumočené „vědecké konsenzy". Chcete-li se dobrat nějakého poznání, bylo by asi lépe naučit se toto vše ignorovat než číst co nejvíc novin.
• Svět je tak složité a spletité místo, že jeho budoucnost prostě předpovědět nelze. (To je mimochodem bolestivé zjištění pro člověka, který si polovinu svých peněz vydělává tím, že klientům a čtenářům říká, co se teď asi bude dít. Ostatně Talebovu hořkou poznámku, že u konzultantů stejně jako u prostitutek není potřeba k jejich zaměstnání doplňovat přívlastky, je pro mě těžké strávit - tím hůř, že je veskrz trefná.)

Do vany jako expert, do županu jako prosťáček

S Prokrústovým ložem jsem měl dva problémy. Taleb si nejspíš ráno párkrát zapomněl vzít svou vlastní skeptickou medicínu, takže se občas ke škodě celé knihy dopouští sebejistého rozumbradování. "Národní státy rády válčí; městské státy rády obchodují; rodiny mají rády stabilitu; jednotlivci se rádi baví," ještě považuju za roztomilý aforismus. Nad postřehem, že "zdravé jídlo prokazatelně škodí zdraví" mám ale pocit, že jsem otevřel blog některého z pseudokonzervativců, kteří na blozích na iDnes sbírají karmu tím, že "nemají strach říkat nahlas" pivní moudra.

Na druhou stížnost možná přijdete sami - ta kniha je příliš krátká. Přečtete ji během jedné delší koupele ve vaně. Na rozdíl od mnoha knih několikanásobného rozsahu si ji ale do té vany budete brát znovu a znovu - doporučuji to dělat pokaždé, když si budete připadat příliš jistí tím, co víte. Anebo ještě hůř: moc jistí i tím, co nevíte a vědět nemůžete.

N. N. Taleb: The Bed of Procrustes: Philosophical and Practical Aphorisms. Vydalo nakladatelství Random House v roce 2010. 128 stran, 9,50 dolarů.

Autorem článku, který vznikl ve spolupráci s magazínem FinMag, je Michal Kašpárek.