Spoluzakladatel největší české půjčovny aut Alimex ČR Jan Limburský chce dotlačit konkurenty z řad mezinárodních řetězců k nižším cenám. Politiku dostupných cen hodlá zavést i v oblasti plastické chirurgie.
Loni jste se společníkem založil Esthet Clinic. Proč se pouštíte do tak odlišného oboru, jako je zdravotnictví?
Vidíme mezeru na trhu. Politika bude podobná jako u Alimexu: za dostupné ceny a přitom na špičkové úrovni nabídnout obyčejným lidem služby plastických chirurgů. Marže jsou přemrštěné; jsem přesvědčen, že to dokážeme udělat levněji. Navíc chceme umožnit službu na splátky. Ženská vám s prsama neuteče.
Název je nápadně podobný klinice Esthé známého plastického chirurga Měšťáka.
Ani nevím, že nějaké takové zařízení existuje. Název vznikl zcela spontánně. Kritériem bylo, aby jméno dobře znělo a aby nám ho rejstříkový soud umožnil zapsat.
V jakém stadiu je projekt?
Chtěli jsme koupit některé z existujících zařízení, ale byla moc drahá. Rozhodli jsme se stavět, zatím máme pozemek a jednáme s architekty a vyřizujeme si všechna potřebná povolení. Kolaudace budovy by mohla být v září, půldruhého roku poté by mohla proběhnout první operace. Kliniku budou zaštiťovat nestoři české plastické chirurgie. Investici chceme udržet na hranici čtyřiceti milionů.
Jak vás vlastně s kolegou Filipem Dvořákem napadlo založit půjčovnu automobilů?
Pocházíme ze stejné obce, Nebušic, spadající pod Prahu 6. Oba máme zálibu v autech, já před rokem 1989 dělal řidiče z povolání na ústředním orgánu, říkalo se tomu panský kočí, kolega dával do kupy auta a opravená je prodával. Hledali jsme mezeru na trhu a rozhodli se zavést pronájem aut, cenově dostupný širšímu okruhu lidí.
Koho jste jako řidič vozil?
Různé úředníky i písemnosti. Řídil jsem Tatru 613, po revoluci víceméně také, pro ministerstvo zdravotnictví.
Kde jste sehnali počáteční kapitál?
Prodali jsme naše ojeté škodovky a vzali si osobní půjčky od banky. Za dvě stě tisíc jsme pořídili dva ojeté favority, sami si je myli a opravovali, po roce jsme se dostali na pět vozidel a koupili na leasing první felicii.
V té době asi byla situace na leasingovém trhu jiná než dnes.
Získat auto na splátky nebylo jednoduché. Po revoluci vzniklo hodně autopůjčoven garážového typu, kdy rodina měla na dvoře dvě tři auta. Pojišťovny a úvěrové společnosti se k nim otáčely zády, protože docházelo ke spoustě pojistných podvodů. Pro autopůjčovny se pojistná sazba zvedla na trojnásobek, leasingovky umožňovaly financování pouze s velkými akontacemi.
Garážové půjčovny dnes vymizely?
Určitě ještě nějaké jsou. Tehdy to ale měly jednodušší, spousta institucí a podniků si běžně brala auta do dlouhodobých pronájmů na tři a více let, stačilo jednou za měsíc pronájem vyfakturovat. Dnes jdou do popředí několikadenní pronájmy a ty s sebou nesou vysoké nároky na údržbu, na zajištění vytíženosti a podobně.
Jaký podíl dlouhodobých pronájmů máte vy?
Třicet procent, nicméně i ty se zkrátily na rok. Využívají je zahraniční společnosti, které se integrují na zdejším trhu a nemají od mateřské firmy povolení pořídit si auta na tři roky, což je podmínka finančního leasingu. Nebo chtějí rozjet projekt a nevědí, jak jim to půjde, tak si naberou auta z půjčovny.
Patříte mezi největší půjčovny aut na českém trhu. Kolik nabízíte vozů?
Zhruba pět set vozidel, z devadesáti procent jde o škodovky. Náš klient je na ně zvyklý, jsou relativně spolehlivé, neprovokují zloděje, po republice je hodně servisů, náhradní díly se shánějí bez problémů. Ve vyšší kategorii máme značky Volkswagen a Audi. V sezoně se poptávka dokrývá vozidly na šestiměsíční pronájem. Importér chce podpořit značku a na základě zpětného odkupu nám poskytne auta, my hradíme rozdíl mezi původní a odkupní cenou plus úroky. Pro nás je to výhodné, mimo sezonu nemusíme garážovat přebytečná auta.
Při jaké minimální vytíženosti se půjčování aut vyplatí?
Hranice je sedmdesát procent, náš průměr činí pětasedmdesát. V sezoně od března do září je to o něco více.
Jak často obměňujete vozový park?
Ze začátku jsme se snažili držet auta co nejdéle, ale zjistili jsme, že vzhledem k opravám se vyplatí je vyměnit už po třech letech. Opotřebení krátkodobým pronájmem je enormní, lidé nemají vztah k tomu, co není jejich. Auta pak prodáváme do bazaru, cena vychází z oceňovacího standardu Eurotax, ten zohledňuje značku vozu, stáří a najeté kilometry.
Od začátku roku vlastníte licenci třetí největší mezinárodní sítě půjčoven aut Dollar Thrifty. Co od spolupráce očekáváte?
Mají podobnou klientelu, drží se v nižším a středním cenovém pásmu. Cizinci zpočátku neměli v místní půjčovny důvěru, dávali přednost prověřeným, byť několikanásobně dražším mezinárodním řetězcům. Možná je teď donutíme, aby ceny stlačily. Doufáme, že nám značka pomůže na letišti.
Na Ruzyni jste se dostali před čtyřmi lety, jaká je tam konkurence?
Dostat se tam byl problém, existují pořadníky, přednost mají zahraniční autopůjčovny jako Hertz nebo Avis. Dnes je nás tam zhruba deset. České půjčovny bez zahraniční licence jen paběrkují, berou lidi bez rezervací, říká se jim „walk-in“. Licence na Dollar Thrifty by k nám měla přivést klienty s mezinárodní rezervací. Na letišti je výpůjčka dražší o letištní příplatek, asi o tři sta korun na klienta.
Kde se kromě letiště vyplatí zřizovat pobočky?
Samozřejmě ve velkým městech, v Praze a Brně. Donedávna jsme měli expozitury i v Hradci Králové a v Plzni, ale ukázaly se být nerentabilní. Na dvou desítkách obchodních míst v republice máme dohodu s cestovními kancelářemi, které pronájem zprostředkují a my vozidlo přistavíme.
Vidíte na zdejším trhu autopůjčoven prostor pro další expanzi?
Spíše ne. I proto jsme před třemi lety udělali krok na Slovensko. Hledáme díry na trhu, snažíme se dostat do byznyscenter a rozdělit centrálu do více míst po Praze. Momentálně to zkoušíme na Chodově, uvidíme, jestli se naše fyzická přítomnost v místě vyplatí.
Kvůli jakým nedostatkům dochází při vrácení vozidla nejčastěji ke konfliktům mezi vámi a klientem?
Drtivá většina konfliktů vychází z dopravních nehod, kdy je náš klient v policejním protokolu označen za viníka nehody. Tím přijde o spoluúčast pojišťovny, a když po něm chceme náhradu, brání se, že za havárii nemohl. Právě proto se vybírají dopředu zálohy.
Jakým potížím musí v dnešní době půjčovna čelit?
Podvodníkům. Vozidlo na leasing, řádně pojištěné, půjčíte klientovi, a ten ho nevrátí; ukáže se, že měl zcizené nebo falešné doklady. Pojišťovna vyhodnotí událost nikoli jako krádež, ale jako podvod, a na ten se nevztahuje žádná pojistka. Leasingové společnosti musíte všechno splatit včetně navýšení, byť snížené o DPH. Takhle zkrachovala řada půjčoven. Stane se nám tak deset případů do roka. Problémy jsou rovněž s klienty, kteří o sobě jednou za měsíc dají vědět, že prodlužují pronájem. Jenže k podpisu smlouvy je neseženete a peníze také nevidíte, jde o nedovolené užívání cizí věci.
Nemůžete alespoň ta dražší vozidla vybavit lokalizačním zařízením?
Zásadní problém je v tom, že řidič musí být s tím systémem seznámen, aby ho nedopatřením neaktivoval. Takže potenciálnímu podvodníkovi bychom to byli nuceni prozradit.
Liší se Češi a cizinci v tom, jak s půjčeným automobilem zacházejí?
Ne, to záleží na konkrétním člověku. Zahraniční klientela si ale častěji připlatí za zproštění spoluúčasti za škodu, z domácích zákazníků si balík doplňkových služeb berou spíše společnosti. Německé firmy vyžadují obyčejná auta pro své obchodníky, ale chtějí tam mít ABS a airbag, zřejmě aby splnily bezpečnostní standard a neztratily tvář. Američané zase mají obavy, že podobně jako u nich doma se v Česku zloději zaměřují na auta z půjčoven.
Autor: Jitka Vlková
Foto: Petra Mášová
