Pravidla pro propuštění zaměstnance jsou v ČR jedny z nejpřísnějších v Evropě. Je zde téměř nemožné se rozloučit se zaměstnancem, který například nezapadá do týmu. S náklady na propuštění zaměstnance z organizačních důvodů je Česko čtrnácté ze 36 zemí, které poskytly informace o nákladech výpovědi v obdobném případě. Vyplývá to ze studie společnosti Deloitte, která porovnávala 46 zemí Evropy, Jižní Ameriky a jihovýchodní Asie.
Vyšší náklady než v Česku mají v Evropě při propouštění z organizačních důvodů například v Itálii, Belgii, Francii nebo na Slovensku. Naopak nižší jsou v Rakousku či Německu.
"Kalkulace nicméně nezohledňuje případy, kdy zaměstnavatel zaměstnance propustí bez zákonného důvodu (tedy neplatně) a ten výpověď úspěšně napadne žalobou u soudu. V takovém případě se pro zaměstnavatele náklady výrazně navyšují, mimo jiné i o náhradu mzdy," uvedla advokátka Deloitte Legal Anna Szabová.
Studie porovnává legislativu v daných zemích a pracuje s šesti porovnáními nákladů, v nichž reflektuje tři vzorové příklady propuštění zaměstnance na různých úrovních služební seniority a s různou výší odstupného, stejně jako rozdíly mezi zdůvodněným nebo nezdůvodněným propuštěním. Zohledňuje pouze propuštění ze strany zaměstnavatele, nikoli rozhodnutím zaměstnance.
Mezi šesti nejnákladnějšími zeměmi figurují Itálie, Švédsko a Francie, a to bez ohledu na to, zda je důvod výpovědi organizační nebo nikoli. Doplňují je Brazílie, Thajsko a Belgie u výpovědi z organizačních důvodů a Slovensko, Lucembursko a Irsko u výpovědi bez objektivního důvodu na straně zaměstnavatele nebo zaměstnance.
"Pro české zaměstnavatele je relevantní jen polovina příkladů, neboť zdejší legislativa nepřipouští dát zaměstnanci výpověď, aniž by byl dán některý z důvodů uvedených v zákoníku práce," dodala Szabová.
Podobná situace jako v ČR je v Nizozemsku, Lotyšsku, Chorvatsku či Slovinsku. Naopak v Itálii, Německu a řadě dalších evropských i mimoevropských zemí je výpověď bez existence objektivního důvodu přípustná. Související náklady se však v řadě z nich ve srovnání s případem výpovědi opřené o objektivní důvod liší.
Maximální výše odstupného
Pouze Nizozemsko a Velká Británie stanovily maximální výši odstupného při výpovědi z organizačních důvodů. V ostatních zemích stejně jako v Česku může být odstupné navýšeno nad zákonné minimum libovolně, podle vůle zaměstnavatele či jeho dohody se zaměstnancem.
Téměř ve všech zemích hraje klíčovou roli z hlediska nákladů na propouštěného zaměstnance jeho služební seniorita, tedy délka působení u dané společnosti. V ČR je podle ní odstupňováno odstupné při výpovědi z organizačních důvodů.
Přibližně u poloviny zkoumaných zemí nejsou statutární zástupci společnosti před propuštěním chráněni. To platí i pro české jednatele nebo členy představenstva, kteří ze zákona nemají výpovědní dobu ani nárok na odstupné, pokud si ho nesjednali ve smlouvě o výkonu funkce.
Ve většině zemí včetně ČR se zaměstnanec, kterému byla dána výpověď nezákonně (zpravidla bez kvalifikovaného důvodu), může domoci pokračování pracovního poměru.
