Americký dolar
Poznámka: kdo může za slabé euro

Americký dolar je opět světovou krizovou měnou. Padající euro trpí nejen pod špatnou kuratelou Evropské centrální banky, ale také pod oslabujícím Německem.

Parita eura s dolarem, která se dokonce vychýlila ve prospěch amerického platidla, byla naposledy realitou v roce 2002, tedy před dvaceti lety. Současná citelná devalvace společné měny EU přichází v době, kdy její pád prodražuje z evropského pohledu dovoz jakýchkoli surovin, jež se na světových trzích prodávají v dolarech. Za těchto okolností by bylo jenom dobře, kdyby bylo euro silné, píše deník Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ). Bohužel jde o zbožné přání, protože příčin vratkosti eura je hned vícero.

Skutečností je, že dolar hlásí návrat na pozici globální krizové měny, které se v nejistých časech smí těšit největší důvěře. Zámořské dluhopisy vytvářejí po desetiletí jakési útočiště pro vyplašené kapitálové investory, a to prakticky odevšad. Jakožto vůdčí hospodářská a vojenská velmoc profitují USA nadále z pozice, kterou nazývají Francouzi "horentním privilegiem". Dolar se proto momentálně jeví jako silné oběživo nejen vůči euru, nýbrž i oproti mnoha dalších měnám.

Nicméně k propadu společné měny EU přispělo také její "zhodnocení" na vlastní půdě. "Správcovská" Evropská centrální banka (ECB), která dlouhodobě podceňuje nebezpečí inflace a velmi obezřetně přistupuje ke zvyšování základních úrokových sazeb, je jakbysmet důvodem chabosti eura. Stejně jako latentní pochybnost investorů o soudržnosti měnové unie ve složitých dobách. V Německu, největší unijní ekonomice, se ozývají hlasy, že ochromení eura vrhá Němce do nezasloužených potíží.

Jenže tak jednoduché to zase není. Slabší než v daném okamžiku bylo euro pouze v letech 2000 až 2002, čili v éře, kdy šla ECB ve šlépějích německé centrální banky. V těch časech platila Spolková republika za "marodného muže Evropy". Aktuálně se obavy odvíjejí od německého klopýtání v důsledku krachu tzv. energetické revoluce a z nanejvýš nejisté budoucnosti tamního průmyslu. Jinými slovy, je to i Německo, které nese vinu za osud eura.