Vyspělý svět se potýká s takzvaným Ponziho schématem, jež může svým způsobem připomínat i v České republice nechvalně známé letadlo či pyramidovou hru. Charles Ponzi, mnohými označovaný za největšího švindlíře amerických dějin, dal jméno jednomu ze způsobů vyplácení investorů.
Jsou vypláceni z peněz těch, kteří investují později: ti, kteří investují jako první, si tak mohou být návratností jisti, s přibývajícím časem jsou na tom ale noví investoři stále hůře. Jak se tohoto schématu jednou provždy zbavit?
Ponziho schéma je v současné ekonomice podle některých ekonomů způsobeno rekordně vysokým veřejným i soukromým zadlužením. Podle Boston Consulting Group (BCG) situaci na trzích ještě zhoršují nekryté závazky, které v budoucnu nebude možné jen tak splatit.
Vždyť ekonomická situace ve vyspělých zemích nenaznačuje, že by se cokoli mělo měnit k lepšímu. Aby toho nebylo málo, tyto problémy přicházejí v době, kdy se tradiční model ekonomického růstu ukazuje ve vyspělém světě jako nefunkční. Rozvinutý svět čeká den zúčtování. Je čas jednat.
Jak se zbavit Ponziho schématu?
1. Je nutné se okamžitě vypořádat s neudržitelným dluhem. Předpokladem řešení příliš velkého dluhu je zbavení se jeho "převisu", tedy toho, co nejde ani při nejlepší vůli ufinancovat. Mohlo by toho být dosaženo kombinací odpisů, restrukturalizace, střízlivého uvažování, vyšších daní a značné inflace.
2. Nepůjde to bez snížení objemu nekrytých závazků. Až bude restrukturalizace v plném proudu a veřejnost uvidí, že k vyřešení těžké finanční situace přispívají i zámožní finančníci, budou mít politici širší podporu. Budou si dokonce moci dovolit i další nepopulární krok, totiž otevřené řešení nekrytých závazků, kterých je ve vyspělém světě za biliony. To přirozeně zamává s rozpočty i s finančními rozvahami všech vyspělých států.
3. Vlády se musejí naučit efektivněji hospodařit. Kromě toho, že by se vláda měla zasadit o nižší výdaje na sociální dávky, musí se i ona sama naučit být efektivnější a šetrnější, jinak se stát hospodářského růstu nedočká. Zmenšený vládní sektor nutně neznamená slabší vládu; ta by naopak měla zdůrazňovat nutnost efektivity a co nejúčinnějšího hospodaření a promítnout obě tyto věci do své vlastní činnosti.
4. Ubude možností pracovat. Všechny státy by se měly připravit na to, že bude čím dál tím méně lidí v produktivním věku. Na to by se měly vlády soustředit a přizpůsobit tomu pracovní trh.
5. Je potřeba rozvíjet chytrou imigrační politiku. Jen tak lze alespoň zčásti čelit demografickým trendům. Proto se všechny vyspělé státy musejí naučit být atraktivní a otevřenější vůči potenciálním přistěhovalcům.
Další rady čtěte zde.
