Šéf Centropenu: Konec gentlemanských dohod
30.03.2008 12:00 Rozhovor
Centropen je největším výrobcem fixů ve střední Evropě. "Zálusk na nás měl Koh-i-noor Hardtmuth,“ říká Ludvík Čurda, spoluvlastník a dlouholetý ředitel firmy.
Firma dosáhla obratu půl miliardy korun už v roce 1997, poslední zveřejněný údaj z roku 2006 činí jen 565 milionů – to není velký nárůst. V mezidobí jsme se ale během sedmi let dostali na 700 milionů díky výrobě foukacích fixů. Pak výroba skončila a prodeje šly dolů. Propad se nám daří celkem rychle překlenout, a bez propouštění lidí.
Proč jste výrobu ukončili?
Začínali jsme s anglickým vlastníkem patentu (firma P&M’s, pozn. red.), který zajišťoval prodej po celém světě kromě východní Evropy, kam jsme vyváželi my. Pak se Angličané rozhodli prodat know-how americké firmě; ta měla vlastní obchodní politiku a vazby na Čínu. Trvalo nám rok, než jsme s nimi uzavřeli smlouvu o pokračování. Dnes foukací fixy vyrábíme v malém množství pro omezený počet zemí v Evropě.
Co je tedy vaším klíčovým sortimentem?
Fixy, tedy psací prostředky založené na zásobníku inkoustu, textilním filtru, do něhož zasahuje psací hrot. Loni jsme jich vyrobili asi 250 milionů kusů – nejvíc klasických popisovačů, dále tlustých značkovačů, zvýrazňovačů, linerů, rollerů a tak dále. Na český a slovenský trh jde čtvrtina produkce.
Centropen začínal ve čtyřicátých letech výrobou plnicích per. Dnes už však školáci píšou jen bombičkovými pery. Dělají se ještě vůbec pístová pera?
Bombičková pera je koncem sedmdesátých let začala vytlačovat. S pístem se dnes ve světě dělají jen luxusní pera jako Montblanc či Waterman. Na něco takového jsme ale nikdy neměli technologie. Vyrábíme kolem sto tisíc kusů levných bombičkových školních per ročně. Tvrdé ocelové hroty, vodiče a bombičky dovážíme, plasty si umíme nastříkat sami.
Objevila se informace o dovozu čínských kopií výrobků Centropenu. Vedete soudní spory o padělky?
Vedeme. Česká firma Wiky, dříve náš velkoobchodní partner na českém trhu, dovezla z Číny kopie jednoho z našich nejúspěšnějších výrobků. Jiný náš odběratel, z Německa, si také nechal udělat v Číně kopie a dováží je na slovenský trh pod svou značkou. Pokud máme výrobek na daném území chráněn průmyslovým vzorem, bráníme se soudně. Výrobky, která děláme léta a nechráníme je, musíme nějak designově poupravit.
S firmou Wiky se soudí i Koh-i-noor Hardtmuth, protože dovezla do Česka přesné kopie kulatých vícepatrových vodových barev. Je to u soudu snazší, když máte výrobek chráněn?
Od protistrany padají i takové argumenty, že si může sehnat potvrzení z Číny, že to vyráběli první. Soud se vleče.
Zlepšuje se kvalita napodobenin a padělků?
Do jisté míry ano, ale především jsou designem k nerozeznání od našich. Některé díly máme značené, takže se to dá odhalit. Jeden čas ležely v supermarketech vedle sebe naše výrobky i jejich napodobeniny, cenový rozdíl byl až pětadvacet procent. S tím, jak se šíří zprávy o problematických výrobcích z Číny – jedovatých hračkách, zubní pastě, krmivech pro zvířata – si lidé začínají uvědomovat, že cena není všechno.
Existovala dohoda s firmou Koh-i-noor, že si nebudete v oblasti fixů konkurovat. Platí ještě?
V roce 1989 po oddělení od skupiny Koh-i-noor jsme s budějovickým výrobcem tužek skutečně měli nepsanou gentlemanskou dohodu, která fungovala asi osm let. Jak ale sílila konkurence, snažil se Koh-i-noor obnovit kompletní sortiment školních a kancelářských potřeb tak, jak ho dříve měla tehdejší výrobní hospodářská jednotka. Nejprve nakupoval fixy v zahraničí a pod svou značkou je prodával, loni od rakouského Kirchdorferu koupil bulharského výrobce fixů Hemus.
Celý rozhovor najdete v aktuálním vydání časopisu TÝDEN.
Foto: Petra Mášová
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.