Proti diskriminaci
Šéfka Minerva 21: Kvóty nejsou urážka žen, spíš poklona

Na konci roku schválilo Německo zákon o kvótách žen ve vedoucích pozicích. Abychom nestáli opodál, u nás se o kvótách právě uvažuje na parlamentní úrovni. A Miloš Zeman se nechal o víkendu slyšet, že kvóty považuje za urážku žen. Co na to jedna z padesáti nejúspěšnějších personalistek světa, Rostya Gordon Smith?

Pan prezident minulý týden řekl, že je proti kvótám, které by měly zvýhodňovat ženy. Doslova řekl, že genderové kvóty chápe jako urážku žen. Co si o tom myslíte?

S panem prezidentem Zemanem souhlasím v jediné věci - že Vysočina je krásná. Ale co se týče urážení žen, pak bych ráda poznamenala, že v naší společnosti se odehrává na mnoha úrovních, že v Česku je celá škála věcí urážející ženy. Kvóty jsou to poslední.

Myslíte, že Miloš Zeman ví, o čem mluví?

Těžko říct. Ale vím, proč to říká. Má strach. Strach ze ztráty moci, který je společný dnešním mužům - leaderům. Vidím to, když přijdu do nějaké firmy, přednáším jim o diversifikaci, vysvětluji, že žen v týmu je potřeba, z přísedících mužů nakonec vyleze - "no a to znamená, že ty ženské by obsadily naše místa?" Tak jim opáčím - a kdo říká, že tohle jsou vaše místa?

Muži mají strach z žen?

Ano a ten strach pochází z všeobecné neznalosti - když se vrátím ke slovům prezidenta Zemana. Kvóty přece existují v mnoha oblastech. Jsou na jídlo, na dovoz, export, kvóty v politice... Ale v případě genderových kvót jde o ztrátu moci. Najednou by nám ženy vládly, myslí si muži. My v Česku žijeme v mnoha paradigmatech daných historicky - pořekadlo "pro dobrotu na žebrotu" nás odrazuje od charity, čemuž učíme i naše děti, a rčení "běda mužům, kterým žena vládne" je rovnou v našem DNA. Globální čísla ukazují na to, že 60 procent žen na světě dosahuje vyššího vzdělání než muži. Ženy jsou doložitelně zkušenější, výkonnější a loajálnější, což je podpořeno čísly. Ale kde jsou?

Proč se ta čísla nepřeklápí do praktického života?

Globálně funguje ten strach, o němž jsem mluvila. A u nás tradičně víc než jinde. Ženy tu totiž nemají sebevědomí dokonce ani na to, aby kvóty přijaly . Bojí se, že by se na ně jiní dívali skrz prsty, kdyby se k místu dostaly díky kvótě.

Asi je jim potřeba vysvětlit, co přijetí kvót obnáší. Anebo vůbec, co to ty kvóty prakticky jsou, ne?

Záleží na tom, zda jsou dobrovolné, anebo dány legislativou. Druhý příklad jsou země, kde jsou kvóty pro ženy v politice - Francie, Belgie, Slovinsko, celá Latinská Amerika, Alžírsko, Dánsko, Španělsko, Portugalsko.... Dobrovolné kvóty pak bývají v tradičních demokraciích - Anglie, Švýcarsko, Lucembursko - to jsou doporučené kvóty, které říkají "pojďme ženám pomoci dosahovat politických postů, mějme jich například ve vládě 30 procent". Zvlášť v zemích, kde jsou kvóty dobrovolné, velice dobře fungují, ty výsledky dokonce bývají často lepší než v zemích, kde jsou nařízeny. Je to díky vyspělosti a férovosti demokracií v těch zemích.

Jaké jsou hlavní české argumenty proti?

Typický je, že to bude jako za komunismu, když se něco nařídilo. To je úplná hloupost, protože nařizovat se musí v jakémkoli režimu. A v demokracii se proti nařízení dá postavit a měnit je. Druhý významný argument proti je, že jde o omezování svobody a demokracie. Moje odpověď je - Anglie, Švýcarsko, Kanada, USA ... jsou přece demokratické země a tam kvóty přirozeně fungují.

Německo kvóty legislativně přijalo až na začátku letošního roku. Proč až teď?

Historicky začali s kvótami v Americe. Tam, díky rozmanitosti společnosti, bylo potřeba je přijmout, aby všichni měli šanci uplatnit se. Mluvíme o 70. letech, kdy se ukázalo jako nutné, aby elita společnosti zrcadlila její faktickou skladbu. Genderové kvóty přišly následně. 51 procent globální populace jsou ženy, z toho 47 procent jsou ženy pracující, a přitom nejsou reprezentované. Zdá se vám, že jsou adekvátně zastoupeny?

Pro spoustu žen je tahle debata směšná a zbytečná. Mají za to, že nějaké kvóty řeší jen intelektuálky, co nepracují rukama, anebo feministky. Prostě ty, co nejsou normální.
Já nevěřím v normál. Co to je? Tradiční rodina? Ta už bohužel není normál. O tom to není. Pokud společnost dovolila dívkám, aby se vzdělávaly, pak proč existuje hranice, kdy jim zabraňuje, aby se od určité úrovně dál rozvíjely a angažovaly se v rozhodování ve společnosti, v níž žijí a pracují? Proto jsou kvóty. Chci zdůraznit, že to není celé a že kvóty jsou jen start. Ženy potřebují ta procenta ne proto, aby se tam dostaly, ale aby se sebeuvědomily a začaly spolupracovat.

Spolupracovat?

Osamocená žena nemá sílu, moc a motivaci. Potřebujeme oxytocin, ten nás dá do pohybu. Když bude 30 procent žen v rozhodovacích pozicích, vychová to další ženy ke spolupráci. Kvóty naráží obyčejně na to, že se někam dosadí ženy, ale dál už se nic neděje, protože ty ženy dál nespolupracují. Proto jsem založila hnutí Minerva 21, kde se snažíme naučit ženy spolupracovat, slučovat a ekonomicky i reálně se vzájemně podporovat.

To zní, jako že jste založila hnutí.

Je to hnutí. Mě už nezajímá další ženská asociace anebo společenství, těch je tu hromada. Zajímají mě ženy, které na sobě chtějí pracovat. Jsou sebevědomé, to je první hodnota. Druhá hodnota je spolupráce - víte, říkám jim - i když tu druhou nemáš ráda a nelíbí se ti, spolupracuj s ní - Support the Bitch ("podpoř mrchu" - volný překlad autorky) - protože, když jí nepomůžeš, ona neuspěje a neuspěješ ani ty. Překonáš pomyslný skleněný strop, ale dál už není nic. Existuje pro to skvělý nový termín - glass cliff (skleněný útes) - když jedna druhou nepodpoří, zřítí se dolů. A třetí hodnota - angažovanost - angažuj se tam, kde žiješ. Bydlím naproti Stromovce, platím daně, ale když jdu ven, pak s igelitovou taškou a sbírám odpadky. Možná je to málo, ale přece něco. To je začátek angažmá.

Tedy zahájila jste tažení.

Ano. Oslovila jsem ženy, které to někam dotáhly, a spolu jsme se do toho pustily. Podporujeme hodnoty, děláme klubové akce, konference, založily jsme nadaci.

Co na to vaši muži?

Jsem šťastně vdaná žena, žiju s manželem 43 let, vychovala jsem čtyři syny, ti mají spořádané rodiny. A znám svou hodnotu a můj muž ji dobře zná také, tedy mě podporuje, jako i já celé roky podporuji jeho. V tom spočívá partnerství, jeho kvalita.

Na začátku vaší kariéry, mimochodem, byly kvóty, že? Než jste se stala jedním z padesáti nejvýznamnějších HR manažerů na světě, k místu vám dopomohla kvóta.

Ano, samozřejmě. Měla jsem za sebou letitou podporu manžela v jeho kariéře a plnou mateřskou dovolenou se čtyřmi dětmi, než nastoupily do školy. Byla jsem žena v domácnosti na plný úvazek celých deset let. Deset let! Umíte si představit, že bych dneska v naší společnosti po deseti letech na mateřské měla šanci dostat jakékoli místo? Vsadím se, že je to skoro vyloučené. Neměla bych šanci. Jsem pro společnost bezcenná, i když jsem vychovala čtyři děti.

Takže to začalo u kvót.

Žili jsme v té době v Hongkongu a já se ucházela o místo v personálním oddělení jedné tamější kanadské firmy. V Kanadě tenkrát už byly dobrovolné kvóty a tu firmu vedl osvícený muž. Chtěl na to místo ženu z mateřské dovolené. Udělala jsem veškeré testy a to místo jsem dostala. Ano, dostala jsem se tam díky kvótě, ale požadavky na tu práci byly stejné, jakoby tam měl nastoupit kdokoli jiný. Nesnížily se jen proto, že chtějí ženy po mateřské. A to je důležité zdůraznit - požadavky na vzdělání, na schopnosti se s kvótami nesnižují, aby bylo jasno.

Tedy kvóty rozhodně nejsou urážka ženám.

Rozhodně ne, je to otevřená náruč, spíš poklona.