Ekonomická krize se pomalu stahuje do pozadí. Investorům se to hodí a lepší sentiment jim pomáhá vydělávat. Ani politici nestojí stranou a dušují se, jak se ekonomice daří lépe. Je to však hodně populistický názor, jelikož jednotlivé země jsou na tom velice rozdílně.
A pokud to jsou země jako Spojené státy nebo některé přední ekonomiky EU, jsou některá prohlášení politiků scestná. Co stojí v cestě tomu, aby se kapitalismus vrátil naplno do sedla?
Centrálním bankám šéfují hlupáci
Jak se vypořádat s krizí? Na to mají centrální banky jednoduchý trik. Snižovat sazby a tisknout další peníze.
Ale základní úrokové sazby už níže jít nemohou. Navíc nové miliardy dolarů vytištěné americkou centrální bankou dostaly hezké jméno - kvantitativní uvolňování. Miliardy dolarů nalité na světové trhy však nejspíše způsobí další zdražení potravin a dalších komodit, v krajním případě i obchodní (měnové) války.
Měnové války
K tomu, aby světová ekonomika rostla, je zapotřebí celosvětové spolupráce. V situaci, kdy ekonomiky procházejí vážnou krizí, se v kapitalismu snaží každá za sebe dominovat trhu, aby posílila své postavení po firemní i exportní stránce.
Měna v tomto ohledu hraje téměř nejdůležitější roli a v budoucnu se dočkáme mnoha měnových problémů. Říkejme jim měnové války, protože řada zemí bude mezi sebou skrze měny skutečně tvrdě válčit.
Upevnění moci
Války jsou v určitém směru příznakem ekonomického úpadku. Nadvláda zemí - jak po ekonomické, tak po mocenské stránce - je nedílnou součástí upevnění pozic.
Válek bylo v posledních letech hodně - v Afghánistánu, v Iráku nebo v Pákistánu. Samostatnou kapitolou je situace v Africe a na Korejském poloostrově. Zásadním destabilizačním prvkem se navíc se svým jaderným programem stal Írán.
Spojené státy stále nejsou v pořádku
Nejdůležitější spotřebitelský trh na světě se postupem času přeměnil v trh bankrotujících spotřebitelů. Téměř 30 milionů Američanů nemá práci.
K tomu se jednotlivé státy noří hlouběji do rozpočtového deficitu. Z tohoto důvodu dojde k zvyšování daní, dalším bolestivým zásahům do ekonomiky, bitvám s odbory a podobně. I když se Spojené státy tváří celkem zdravě a americké akcie posilují, "obyčejní lidé" dostávají na frak.
Politika: Finanční pomoc za každou cenu
Nejdříve to byly banky, nakonec to jsou celé státy. V důsledku špatného hospodaření se několik finančních ústavů ocitlo v úzkých a na pomoc přišly celé státy, které samy v té době balancovaly na dluhové hraně.
Teď už se dluhy jen prohlubují a státy jako Řecko, Portugalsko a Španělsko jsou na dně. Pomoc však přichází - od EI, ECB i MMF. Dluhopisy vesele skupuje Čína, "Mekka" současného kapitalismu; zájem má i Japonsko. Na celou Evropskou unii a měnovou unii to vrhá špatné světlo - a kdo ví, kam se krize rozšíří.
Názor lidu: Vyřídíme si to ručně
Všechny vyspělé ekonomiky si podle svých slov s dluhy poradí. Kdo však tratí? Ne, nejsou to investoři, ani spekulanti, ani bankéři. Je to střední třída, která tvoří páteř ekonomiky, a to nejen v USA.
Tyto problémy a chování vlád zasévají mezi běžné lidi vztek a znechucení. A agresivita se začíná projevovat nejen v Řecku, kde jsou lidé běžně schopni vtrhnout do ulic kvůli povinné pracovní hodině navíc. Ve Francii, Španělsku, ale i v Itálii se hromadí nespokojení občané, kteří nechtějí nést vinu za někoho jiného.
Autorem článku, který vznikl ve spolupráci s investičním webem, je Tomáš Poděbrad.
