Každý investor má svoji metodu. Někdo nechá nákupy i prodeje na někom jiném, jiný naopak dny a noci zkoumá fundamenty, aby odhadl, jak se trh zachová. A asi každý by chtěl dlouhodobě nad trhem vítězit, kupovat podhodnocené akcie a prodávat je, když jejich cena bude převyšovat hodnotu. Teorie efektivních trhů ale říká, že to není možné. Ptali jsme se, co si o ní myslí ekonom Pavel Kohout, analytik Aleš Michl, investora Jaroslav Šura a další osobnosti ze světa financí.
Před týdnem jsme se ptali ekonomů, finančních analytiků a investorů na to, jaké akcie se právě teď vyplatí kupovat. I dnes se budeme věnovat akciím a finančním trhům, ale zkusíme se na ně podívat trošku teoretičtěji. Podíváme se na zoubek kontroverzní teorii efektivních trhů. V roce 1900 s ní přišel Louis Bachelier, systematický přístup k "efektivním trhům" a chování akciových kurzů však zaujal až Maurice Kendall, na kterého v šedesátých letech navázal profesor Eugene Fama. Ten dospěl k závěru, že akciový trh dokáže prakticky okamžitě reagovat na chování investorů. Množství informací, které od těchto racionálníchinvestorů vstřebá, zaručuje, že ceny akcií prakticky okamžitě dosáhnou "správné", objektivní hodnoty. Jediné, co je může vychýlit, je docela nová, neočekávaná nebo snad lépe neočekávatelná informace. Z toho plyne, že je prakticky nemožné dlouhodobě překonávat trh, akcie nemůžou být nadhodnocené nebo podhodnocené, vždycky jsou oceněné "správně".
Většina současných ekonomů platnost teorie efektivních trhů zpochybňuje. Otázka efektivity trhů je však přesto oblíbeným tématem. Zvláště v debatách o přínosu fundamentálních analýz, dovednostech překonávat tržní indexy či hrozbě finančních bublin.
Co si o téhle teorii myslí osobnosti ze světa financí? Je podle nich platná, nebo jde o akademický nesmysl, který v praxi nebyl nikdy prokázán?
Jan Traxler - ekonom, ředitel FINEZ Investment Management
Neřekl bych, že teorie efektivních trhů neplatí, ale má své mezery. Její největší problém tkví v tom, že vychází ze špatných předpokladů:
Zaprvé, teorie efektivních trhů je postavena na předpokladu rovného přístupu k informacím, jehož důsledkem je, že se do ceny aktiv automaticky promítá očekávání investorů. Jenomže co si budeme vykládat, hlavním hybatelem na trzích jsou velké banky. Když si třeba Goldman Sachs nebo i samotný Fed usmyslí, že chce pohnout s cenou zlata nebo akcií, tak s ní prostě pohnou. Běžný investor může mít po ruce všechny dostupné veřejné informace, ale nikdy si nemůže být jistý, že banky nebudou mít jiné zájmy. To je realita dnešního finančního světa. Dobré ráno.
Zadruhé, teorie efektivních trhů počítá s tím, že investor se rozhoduje racionálně. Jenže skutečnost je taková, že často rozhodují spíš emoce. A při poklesech pak podstatnou roli hrají také automatické stop-loss příkazy, uzavírání maržových obchodů a tak dále. Díky tomu bývá pokles zpravidla mnohem větší, než by byl čistě na základě racionálního rozhodnutí investorů.
Otázkou je, zda to něco mění na hlavním poselství teorie efektivních trhů, totiž že je prakticky nemožné dlouhodobě vykazovat lepší výsledky než průměr trhu. Skutečně racionální investor by totiž měl mít oproti průměru trhu výhodu, průměr je ovlivňován emocemi. Ovšem kvůli nerovnému přístupu k informacím (manipulacím velkých bank s trhem) mají ve skutečnosti všichni drobní investoři proti největším hráčům na trhu obrovskou nevýhodu. Takže i ten nejracionálnější z investorů může mnohdy jen valit oči, co se to u všech čertů děje.
Pokračování článku, který vznikl ve spolupráci s www.penize.cz a jehož autorem je Ondřej Tůma, čtěte ZDE.
