Muž zavalený v panelárně, žena vtažená a usmrcená gumárenským strojem, elektrikář smrtelně zasažený proudem a dřevorubci zabití padajícími stromy. To jsou příklady obětí pracovních úrazů za tři měsíce letošního roku. Památce obětí bude věnován sobotní Mezinárodní den smutku.
Mezinárodní konfederace svobodných odborů vyhlásila 28. duben jako Den smutku poprvé v roce 1996. "Každý týden zaznamenáme nejméně jeden smrťák, pracovním úrazům se přitom média věnují daleko méně než třeba autonehodám," říká Stanislav Malý, ředitel Výzkumného ústavu bezpečnosti práce v Praze.
Kirill zabíjel mnoho týdnů
Záznamy z posledních několika týdnů jsou alarmující. Tragicky skončil úraz, který se v pondělí 2. dubna stal v průmyslové zóně v Pohořelicích na jihu Moravy. Pětadvacetiletý řidič vysokozdvižného vozíku omylem přitlačil kolegu k železnému nosníku, jednadvacetiletý muž zraněním na místě podlehl.
Orkán Kyrill zase zabíjel v lesích ještě mnoho týdnů po svém větrném ataku: 15. března zahynul při odstraňování kalamity dřevorubec v Záhoří na Semilsku; v tomtéž okrese už přitom jeden lesní dělník zemřel. Zahynuli i dva dřevorubci na Šumavě, statistika smrtelných úrazů v lesích tak už překonala průměr z jiných let.
Při práci se umíralo i v gumárnách v Náchodě, kde dělnici vtáhl do svých útrob stroj na výrobu veloplášťů. Pětadvacet tisíc voltů zase usmrtilo elektrikáře na českobudějovickém nádraží.
Tuzemská čísla o něco příznivější
Konfederaci odborářů přivedla k vyhlášení Mezinárodního dne smutku tragická statistika. Každým rokem na světě přibývá zhruba třicet tisíc pracovních úrazů, počet zraněných převyšuje ročně číslo 250 milionů, pro více než 340 tisíc zaměstnanců navíc úraz končí smrtelnou újmou.
Tuzemská statistika je příznivější: loni bylo v Česku registrováno 154 smrtelných pracovních úrazů, o patnáct méně než v roce 2005. "Oddělil bych ale statistiku od reality. Lidé v zaměstnání pořád umírají a to je jev, se kterým musíme bojovat," tvrdí Malý. Připomíná, že pracovní úrazy se nevyhýbají ani lidem pracujícím na černo, oficiální statistika je však nezahrnuje. "Nebezpečí, jež hrozí v práci, si lidé často uvědomují, až když se něco stane," říká ředitel.
V Česku zatím takřka neznámý Mezinárodní den smutku by si Malý dovedl představit jako výraznější apel. "Hrozivě třeba působí fotografie z míst pracovních úrazů. Kdysi mnou otřásly snímky zabitých dělnic v sušické sirkárně, kde vzplál fosfor." V mediálním připomínání podobných tragických událostí vidí i možnost prevence.
Nedostatečně odhadnuté riziko
Na bezpečnost práce v Česku dozírá poměrně početná armáda úředníků a odborníků. "Na vysokou úrazovost, včetně smrtelných případů, nestačí upozorňovat jen jednou ročně při Mezinárodním dni smutku. Prevenci musíme dělat pořád," říká Oldřich Přikryl, ředitel kanceláře generálního inspektora Státního úřadu inspekce práce. Úřad loni šetřil 67 704 pracovních úrazů.
"Neustále a v průřezu všemi obory ekonomické činnosti stoupal počet pracovních úrazů, jejichž příčinou bylo nedostatečně odhadnuté riziko. Přibylo třeba pracovních úrazů řidičů hromadné dopravy utrpěných v konfliktu s nevhodně se chovajícími cestujícími," říká Ivona Foltisová ze Státního úřadu inspekce práce.
Nejčastěji k pracovním úrazům docházelo v oboru silniční nákladní dopravy, při výstavbě pozemních a inženýrských staveb, v zemědělských podnicích a při výrobě dvoustopých motorových vozidel. Svíce, jež budou za oběti pracovního procesu v sobotu zapáleny na různých místech světa, tak zahoří i za čtyřiačtyřicetiletého dělníka, který 20. března zahynul na výrobní lince automobilky Škoda Auto ve Vrchlabí.
| SMRTELNÉ ÚRAZY V ČR | |
| 2004 | 187 |
| 2005 | 169 |
| 2006 | 154 |
Foto: Jan Zatorsky
