Američtí bankéři jsou šíleně hrabiví, říká Harry Markowitz

Ekonomika
16. 9. 2010 07:30
Harry Markowitz, laureát Nobelovy ceny z roku 1990.
Harry Markowitz, laureát Nobelovy ceny z roku 1990.

Harry Markowitz, duchovní otec moderní teorie portfolia a laureát Nobelovy ceny za ekonomii (1990), říká: "Goldman Sachs? Tihle bankéři byli vždy všemi mastmi mazaní."

Jste duchovním otcem moderní teorie portfolia, pro niž je charakteristické zaměření na třídy aktiv. Říká se, že finanční krize byla výjimečná, prakticky všechny třídy aktiv zamířily dolů ve stejný čas. To prý dokonce činí vaši teorii částečně neplatnou.
Z pohledu mé teorie se nic nečekaného nestalo. Třídy aktiv zamířily dolů tak, jak lze předpokládat. Teorie počítá s tím, že jednotlivé třídy aktiv míří dolů různě, a to se také stalo. Akcie společností s vysokou kapitalizací spadly o 38 procent, podnikové dluhopisy o pět procent, ty takzvané rozvíjející se ekonomiky o 60 procent.

Jenže kritikové tvrdí, že právě proto, že všechny třídy aktiv zamířily dolů takhle najednou, není vaše teorie portfolia univerzálně platná.
Jak jsem řekl, třídy aktiv zamířily dolů, jen různým tempem. Tak jak se čekalo. Ale pamatujme, teorie portfolia nám neurčuje jako optimální jediné portfolio. Pro někoho bude optimální vyšší výnos při vyšším riziku, pro jiného nižší výnos při nižším riziku. Záleží na tom či onom investorovi, zda dlouhodobě preferuje vysoké riziko a vysoké výnosy, nebo se spokojí s nízkými výnosy při nízkém riziku. Záleží na každém, s jakým portfoliem je takříkajíc ochoten žít. Investor s větším apetitem po riziku sice v krizi, jako byla tato - a takové krize nastávají -, ztratí více než někdo opatrnější, ale v průměru dlouhodobě také vydělá více než ten opatrný, který se během krize tolik nepropadl.

Říkal jste, že takové krize nastávají. Ani tato tedy nebyla nijak zvlášť výjimečná?
Rok 2008 nebyl extrémní, nebylo to nic historicky mimořádného, nebyla to žádná černá labuť, jak říká Nassim Taleb. Když se podíváte na graf - na roční výnosy akcií velkých společností -, pak rok 2008 nejenže nebyl nijak mimořádně špatný; nebyl dokonce ani nejhorší. Za období od roku 1926 se dělil o druhé místo mezi nejhoršími roky.

A který byl nejhorší?
Nevím to z hlavy, možná 1932 nebo 1933. Nikoli ovšem 1929, neboť až do října toho roku šly kurzy nahoru. V roce 1929 byly špatné dny, ale těžké roky nastaly až pak. Také rok 1937 nebyl příliš dobrý.

Co si myslíte o té Talebově teorii, která je nyní velmi populární?
Existují dny černých labutí, ale nikdy nenastal celý rok černé labutě. Nastávají mimořádně špatné dny, ale nikdy ne mimořádně zlé roky. To ale znamená, že jestliže je někdo tak hloupý, že své portfolio značně zapákuje (investuje s vysokým podílem vypůjčených prostředků, pozn. red.), protože vychází z předpokladu, že událost černé labutě nikdy nenastane, a to ani během určitého dne, pak může přijít během jednoho - mimořádně zlého - dne, "dne černé labutě", o obrovské peníze.

  • Jaké největší chyby se během krizí dopouštějí řadoví investoři?
  • Kdo zavinil finanční krizi? 
  • Co si Markowitz myslí o euru?
  • Odpovědi na tyto otázky čtěte v aktuálním vydání časopisu TÝDEN, který je právě v prodeji na stáncích.

    Autor: Lukáš KovandaFoto: Lukáš Kovanda

    Naše nejnovější vydání

    TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ