Čínská ekonomika během prvního čtvrtletí letošního roku vzrostla o 7,4 procenta. Takovýto růst se zejména vzhledem k tomu co předvádí ekonomiky evropské, tu českou nevyjímaje, může zdát jako velký úspěch. Ne však v případě Číny. Druhá největší ekonomika na světě totiž v uplynulých letech rostla mnohem silnějším tempem, v předkrizových letech dokonce nad 10 procent ročně.
Co se tedy změnilo a jaký to může mít dopad na ostatní země?
Růst ekonomiky bývá často doprovázen přirozenými jevy, jako je inflace či riziko přehřátí některého ze sektorů hospodářství. A právě známky těchto jevů se začaly objevovat i v Číně. Ve snaze předejít jejich plnému projevu tedy došlo k utažení monetární i fiskální politiky, což mělo neblahé důsledky na růst ekonomiky. Na druhou stranu však byla výše zmíněná rizika utlumena.
V Číně také probíhají významné reformy, v rámci nichž by se země měla vyvázat ze své silné závislosti na exportech a nově se orientovat na domácí poptávku. Tak razantní změna kurzu si kromě času vyžádá i dočasné snížení ekonomické aktivity.
Zpomalení čínské ekonomiky, jež je zároveň i významným dovozcem a spotřebitelem, se musí nutně podepsat i na ekonomikách dalších zemí. V Číně se například prodá více osobních automobilů než kdekoliv jinde na světě.
Vývoj ekonomiky v této zemi tak s obavami sledují i evropské automobilky, pro které se čínský trh stal naprosto klíčový. Pro představu, jedno ze tří prodaných aut Volkswagen se prodá právě v Číně. Obdobně je na tom i BMW, které zde generuje každé páté vydělané euro.
Na tyto firmy jsou přitom napojeni i čeští dodavatelé, kteří by případné ochlazení čínské poptávky prostřednictvím svých nejen německých obchodních partnerů jistě pocítili. Čína je od nás sice geograficky vzdálena, obchodně je však Česku velmi blízká a vyplatí se sledovat její vývoj.
Autorem textu je analytik Jiří Šimara ze společnosti Cyrrus
