Čínská ekonomika bude už letos větší než ta americká, alespoň podle kupní síly. Tato zpráva na začátku května vyvolala šok, zájem i skepsi. Právem a pochopitelně, neboť i když je vzestup země draka na Západě pozorně sledován, zůstává nepochopen. To tvrdí například i Roger Tooze, jeden z duchovních otců politické ekonomie, disciplíny, která sílu jednotlivých hráčů na globální scéně odvozuje od velikosti rezervoárů jejich tvrdé i měkké síly. I proto jsme se rozhodli zodpovědět některé otázky týkající se nové supervelmoci.
O co vlastně Číně na poli globální (hospodářské) diplomacie jde?
François Godement (Institut National des Langues et Civilisations Orientales): Třicet let Číňanům šlo o ochranu vlastní suverenity. Pak se zaměřili na zajištění ničím a nikým nerušeného hospodářského růstu. Na konci minulého desetiletí si pak začali uvědomovat svou sílu. Následně se začala rozšiřovat oblast, v níž má Peking podle svého přesvědčení právo intervenovat.
Stručně, Číňané teď mají dva cíle, které není vždy možné sladit. Jeden souvisí s hospodářskými styky, s ekonomickou závislostí na světu a s tím, že Čína nechce být izolována, protože pro svůj rozvoj potřebuje suroviny a přístup na zahraniční trhy. Druhý je tradičnější a souvisí s geopolitikou a silou, kterou Čína coby znovuzrozená velmoc disponuje. Právě to vytváří mnohé třenice, a to jak se sousedy, tak se vzdálenějšími zeměmi.
Jak nebezpečné jsou čínské třenice s Japonskem a dalšími sousedy?
Jean-Pierre Lehmann (Fung Global Institute): Dokud bude čínská ekonomika a společně s ní životní úroveň lidí růst, neměly by geopolitikou poháněné problémy ohrozit stabilitu země draka. Pokud ale prudce sešlápne brzdu - což nečekám, ale nemohu to ani vyloučit, už proto, že se Peking snaží přeorientovat zemi ze závislosti na exportu a investicích na domácí spotřebu -, jsou možné všechny scénáře, včetně velmi černých.
V této souvislosti připomenu experty, kteří tvrdí, že Asie na prahu 21. století připomíná Evropu na začátku 20. století. Na tom něco je, i když platí staré britské rčení, že je každé srovnání už z definice hloupé. Například konfliktů mezi Čínou a Indií přibývá. Tyto země jsou giganti, kteří si nedůvěřují. Hádají se o území a vodu, tedy o zásadní věci. A ve stejné době pořádají závody ve zbrojení.
Pokračování článku, který vznikl ve spolupráci s www.investicniweb.cz, a jehož autorem je Roman Chlupatý, si přečtěte ZDE.
