V reakci na samé špatné zprávy ohledně vývoje americké ekonomiky je horkým tématem posledních dnů konkrétní podoba záchranného balíčku nového amerického prezidenta Baracka Obamy. Ten minulý týden navrhl, aby 40 procent ze zamýšleného objemu 775 miliard dolarů šlo na daňové úlevy. Taková forma pomoci je však podle ekonomů nutně méně efektivnější než například přímé výdaje do infrastruktury nebo školství. Jedním z kritiků snižování daní je i laureát Nobelovy ceny za ekonomii a světově uznávaný odborník na veřejné finance Joseph Stiglitz.
I když existuje celá řada vysoce ceněných akademických prací o pozitivním vlivu nízkých daní na celkový produkt ekonomiky, tyto studie jsou těžko aplikovatelné na současnou situaci. Joseph Stiglitz naproti oponuje, že zadlužení Američané se postupně učí spořit více než v minulosti. Tato zkušenost se podle něj potvrdila i při hodnocení daňových úlev z loňského února. Utratila se pouze zhruba polovina z celkového objemu odpuštěných daní.
Návrh pomoci údajně počítá i s možností snížit daně firmám na základě ztrát z předchozích let. Takový postup by podle Stiglitze nejvíce nahrával managementu velkých bankovních domů, které už jednou v řízení rizik selhaly. Zaznívají názory, že po přímé pomoci skrze vládní injekce a garance budou problémové banky hledat dodatečné finanční prostrředky právě skrze daňové úlevy. Stiglitz proto považuje za důležité, aby jakékoliv daňové úlevy korporacím byly navázany striktně pouze na investice.
Stiglitz dále kritizuje předpoklad Obamova návrhu, že přímá pomoc jednotlivým státům zastaví nárůst státních daní, protože zadlužení jednotlivých států je už tak vysoké. Veřejný dluh USA stoupá a jakékoliv sestřihnutí daní se promítne i do jeho nárůstu, místo do nárůstu budoucí produktivity, jako v případě přímých výdajů. Stiglitz naopak schaluje přímý nárůst podpory v nezaměstnanosti. Nejchudší lidé totiž z nově obdržených peněz utratí každý cent a více tak přispějí k oživení skomírající poptávky.
Foto: archiv Týdne
