Celkový objem studentských půjček ve Spojených státech se za posledních pět let zdvojnásobil a nyní již přesahuje 1,2 bilionu USD, přičemž průměrný účet každého nového absolventa vystoupal na 29 tisíc USD.
Roste přitom podíl těch, kteří nejsou schopni své závazky splácet. Již u dvanácti procent studentských půjček je více než devadesátidenní splátková prodleva. Jde tak o nejhorší platební morálku ve srovnání s ostatními typy půjček a úvěrů, jako jsou hypoteční úvěry, klasické spotřebitelské úvěry či dluhy na kreditních kartách.
Zde se naopak situace jak co do objemu samotných dluhů, tak i co do včasného splácení zlepšuje. To je zásadní důvod, proč se o studentských půjčkách mluví stále s většími obavami a velmi často se dokonce přirovnávají k problémům s hypotečními úvěry před vypuknutím finanční krize z roku 2007.
Hlavním poskytovatelem studentských půjček je federální vláda, která se proti případné delikvenci pojistila tím, že dluhy za studia zařadila do kategorie neodepsatelných závazků. Jinými slovy student se jich nemůže zbavit ani vyhlášením osobního bankrotu. V případě neschopnosti splácet se jednoduše dluh zakonzervuje a až v době pravidelného příjmu se s jeho splácením formou srážek ze mzdy opět začne. Rizikem je zde tedy jen pozdější než původně sjednané splacení dluhu. Oproti hypotečním úvěrům je rozdílem i to, že problémovými půjčkami nejsou zatíženy bilance komerčních bank, ale přímo vládní rozpočet.
Velkým makroekonomickým negativem však je vyčerpání obrovského spotřebního potenciálu mladých lidí. Absolvent pod tíhou splátek studijního musí odsouvat případné nákupy automobilu či domu a dalších nákladnějších statků dále do budoucna. Současná neefektivní politika financování studií tak vytváří celou ztracenou generaci, která navíc bude s nejvyšší pravděpodobností zakládat rodiny až v pozdějším věku, což zase značí demografické problémy.
Srovnání s hypoteční krizí má celou řadu velkých nedostatků. Studentské půjčky vzhledem ke své zhruba desetinové velikosti oproti hypotečním úvěrům nepředstavují tak velkou zátěž. Navíc jimi není zasažen bankovní sektor a nejsou ani podkladem tak široké palety derivátů, jako tomu bylo v případě právě hypoték. Ekonomický problém? Jistě. Z pohledu možného ohrožení celého finančního systému USA však studentské půjčky nepovažuji za hrozbu.
Autorem textu je analytik společnosti Cyrrus Jiří Šimara.
