Když americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová před několika týdny navštívila Brusel, pochválila Evropu za politickou a ekonomickou integraci v poválečném období a nazvala ji zázrakem. Vyhnula se ovšem bližšímu hodnocení současné situace, kdy finanční krize spolu s ekonomickou recesí trvanlivost tohoto zázraku ohrožují.
Evropskou unii lze s trochou nadsázky přirovnat k obří tankové lodi, která je zdánlivě nepotopitelná (navzdory těžkému nákladu), ale případná rychlá změna směru by jí dělala velké problémy. Zmatek na světových trzích připravil evropskému uskupení těžké časy.
"Globální ekonomická krize neoblomně odhaluje vady a trhliny unie. Bez společné ekonomické a finanční politiky, koordinované minimálně na úrovni eurozóny, je soudržnost Evropské měnové unie i celé EU, potažmo jejich celá existence, vážně ohrožena," varuje podle deníku Financial Times (FT) bývalý německý ministr zahraničí Joschka Fischer.
Hořká chuť protekcionismu
Nejen on varuje před rostoucím ochranářstvím jednotlivých zemí. Dopady krize se zatím řeší spíše na národní úrovni a s nedostatečným úsilím prosazovat zájmy společné. To ohrožuje budoucnost hlavních dosavadních úspěchů celého evropského projektu: jednotný trh, společnou měnu a šíření politické stability a blahobytu do střední a východní Evropy.
Pilířem fungující EU bylo po většinu času jakési nepsané německo-francouzské "náčelnictví". Ne příliš vřelé vztahy německé kancléřky Angely Merkelové a francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho Evropě příliš neprospívají. V okamžiku, kdy Berlín a Paříž nenajdou společnou řeč, je ještě méně pravděpodobné, že ji najde zbytek zemí. "Takřka ze všech strategických hledisek evropského krizového managementu se Francie s Německem navzájem blokují," míní Fischer.
Odhlédneme-li od vnitřních problémů, Evropská unie čelí silné kritice zvenčí. Administrativa amerického prezidenta Obamy volá, že stimul 200 miliard eur do ekonomiky je málo. Tomu přitakávají členové EU Maďarsko s Rakouskem. Viní Brusel, že silnější státy unie podnikají nedostatečné kroky na pomoc středovýchodnímu bloku, kam se krize rozšířila později. Rakouské obavy mají své odůvodnění - objem úvěrů, které tamní banky poskytly problémovému regionu, dosáhl již zhruba 70 procent rakouského hrubého domácího produktu.
Dlouhá cesta do mírného kopce
Evropští představitelé v čele s Merkelovou jsou však už s fiskálními výdaji opatrní a shodují se, že další konkrétní finanční injekce do ekonomik neplánují. To kontrastuje se strategií USA, kde se z hlediska nevídaných částek směřovaných do bank a podniků vyvinula určitá forma socialismu. Ekonomové čím dál více předpovídají, že cesta z recese bude proto pro Evropu mnohem pomalejší. Po mírnějším kopci musíte ujít více kilometrů, chcete-li dosáhnout stejného převýšení.
ČTĚTE TAKÉ: Evropská unie končí s finančními injekcemi
Zdrženlivost vyspělé Evropy a neochota více se zadlužovat se může brzy ukázat jako velmi opodstatněná. Krize totiž odhalila, jak zranitelné jsou veřejné rozpočty většiny zemí unie. Kombinovaný rozpočtový deficit čtyř největších zemí - Německa, Francie, Itálie a Španělska - dosáhne podle FT téměř 6,5 procenta HDP v roce 2010, přičemž jejich veřejný dluh by se měl vyšplhat až na 83 procent HDP.
Německo si je zřejmě dobře vědomo, že je vlastně jedinou zemí v EU, jejíž veřejné finance jsou natolik silné, aby umožnily větší fiskální stimul. Prostředky si však schovává pro ty nejčernější scénáře - hrozící neschopnost zemí jako Řecko nebo Irsko splácet své dluhy. V ten okamžik by byla největší evropská ekonomika ochotna učinit nezbytné kroky k záchraně šestnáctičlenné eurozóny před rozpadem.
ČTĚTE TAKÉ: Začal summit EU pod českým vedením. Krize má hlavní slovo
Foto: Francois Lenoir
