Finanční krize nepřináší nic dobrého. Dává nám ale možnost pozorovat, jak se lidé (v tomto případě vlády) s nepříjemnou situací vypořádávají. Americký prezident sází na tučné finanční injekce - čím více, tím lépe. Filozofie Američanů však nebyla vždy obamovská. Ekonomické proudy se za oceánem střídají téměř stejně pravidelně, jako si na výsluní české politiky předává štafetu pravice s levicí. V poslední době na plné čáře vítězí "viditelná ruka vlády", na liberalismus se zanevřelo.
Jednotlivé etapy přístupu k ekonomice se vážou na jména velkých ekonomů. Současné vládní filozofii vévodí jméno Jamese Tobina, který s velkou slávou oprášil myšlenky Johna Maynarda Keynese. Tobin, profesor Yaleské univerzity a laureát Nobelovy ceny, který zemřel v roce 2002, bezmezně věřil v nutnost vládních intervencí do ekonomiky. To dalo společný obrys všem jeho příspěvkům ekonomické vědě. Tobin tak zastínil dalšího velikána oboru Miltona Friedmana, jehož filozofie volného trhu dala základ politice USA aplikované v posledních třech desetiletích.
O slovo se hlásí liberalismus
Friedman, jenž zemřel před třemi lety, se do dějin zapsal jako vášnivý odpůrce celého keynesovského systému a státních zásahů do hospodářství. Na počátku 70. let se ukázalo, že keynesiánská hospodářská politika, která vyvedla Ameriku z hrůz velké hospodářské deprese 30. let, začíná selhávat. Silná centralizace politické a ekonomické moci skrze rozsáhlý byrokratický aparát přestala nést ovoce a způsobila první vážné problémy. Ke slovu se dostává Friedman v čele do té doby opovrhovaného takzvaného monetaristického proudu. Aplikací striktních peněžních pravidel obalených do liberálního roucha se jim povedlo inflaci zkrotit.
Finanční krize nového tisíciletí a masivní propouštění však daly monetarismu na frak a o slovo se opět přihlásil státní intervencionismus. "Na Obamově rozhodnutí podpořit ekonomiku 787 miliardami dolarů je pomyslné Tobinovo razítko," píše agentura Bloomberg. Z Tobinových myšlenek podle zdroje vychází i šéf americké centrální banky (Fed) Bernanke. Ve svém diskuzním článku ohledně stimulace ekonomiky při nulových úrokových sazbách citoval Bernanke Tobinovu esej z roku 1969.
Tobin a jeho parta
"Na rozdíl od Friedmana, Tobin nabízí řešení dnešních problémů," říká Paul Krugman, nobelista z Princeton University. "Přesto nebyl Tobin nikdy takovým guru jako Friedman; nestálo za ním takové množství příznivců, kteří byli kdykoli ochotni se bít za jeho ideály," dodává Krugman. Příhodné je dodat, že velkým sympatizantem Friedmanových myšlenek je i český prezident Václav Klaus.
Tobin dospíval ve 30. letech, v době největší recese všech dob (tedy doufejme). Tehdy si dobře uvědomil, jakou pohromou je masová nezaměstnanost. Podobně jako jeho předchůdce Keynes byl zaníceným obhájcem role vlády v dosažení plné zaměstnanosti, jevu, který liberálové požadují za ekonomický nesmysl.
"Jako mladý ekonom jsem analyzoval optimální míru nezaměstnanosti. Tobina to tehdy rozzuřilo, pro něj byla optimální nezaměstnanost nula," vzpomíná na svého kolegu i nobelista z Columbia University Joseph Stiglitz.
Současná ekonomická a finanční krize jen potvrdila Tobinovu filozofii, říká James Galbraith, bývalý Tobinův student a syn Johna Kennetha Galbraitha, významného přívržence keynesiánství. "Převážil názor, že federální vláda má zodpovědnost za množství lidí bez práce a celou ekonomiku. Teze, že se Fed může distancovat od výše zaměstnanosti, naprosto selhaly," míní Galbraith.
Obama (a s ním celý svět) doufá, že jeho gigantické zásahy vytáhnou Američany z krize. Dříve nebo později k tomu dojde. Otázkou je, zda se přívrženci liberalismu mohou těšit na to, že si stát opět oddychne. Nebo ani úprk hospodářství z recese nezabrání definitivnímu odchodu "laissez-faire" do důchodu?
Foto: Jim Young, Francois Lenoir
