Záhada letadla
Pátrání po zmizelém boeingu: pomůže tajemný zvuk?

Zhruba v době, kdy pohřešovaný Boeing 777 společnosti Malaysia Airlines přerušil 8. března satelitní komunikaci a beze stopy zmizel, nahrály dva podmořské přijímače v Indickém oceánu zvuk připomínající náraz na hladinu. Napsal to deník The New York Times, podle něhož vědci plánují ve středu zveřejnit o záhadném zvuku podrobnější informace.

Zaznamenaný zvuk s nízkou frekvencí není v běžném sluchovém rozsahu a musel být urychlen, aby byl slyšitelný. Podle vědců se zdá, že k přijímačům u australského pobřeží zvuk dorazil z centrální části Indického oceánu. Původ měl zřejmě v oblasti jižně od Indie, asi 5 tisíc kilometrů severozápadně od Austrálie.

Tato zóna se ovšem neshoduje s výpočty pravděpodobné dráhy letu boeingu na základě údajů britské satelitní společnosti Inmarsat. Podle nich malajsijskému letadlu s 239 lidmi na palubě došlo palivo v jihovýchodní části Indického oceánu, asi tisíc kilometrů od australského pobřeží. Tam také po troskách stroje pátrala několik týdnů robotická ponorka, žádné stopy ale nenašla.

Vědci se pokoušejí určit původ záhadného zvuku. "Pokud se mě zeptáte, jaká je pravděpodobnost, že tento zvuk má nějakou souvislost s pohřešovaným letadlem, tak bez podpory satelitních dat je to 25 až 30 procent. Určitě ale stojí za to prozkoumat ten jev detailně," prohlásil oceánograf Alec Duncan, který působí na australské Curtinově technické univerzitě a který výzkum vede.

Podle Duncana existuje řada jiných možných vysvětlení pro zachycený zvuk, například malé podmořské zemětřesení. To by vyprodukovalo podobný zvuk slyšitelný na velkou vzdálenost, ale nebylo by dost silné na to, aby je zachytil seizmograf na nejbližší pevnině.
Dva přijímače, které zvuk zaregistrovaly, mohou poskytnout dostatek dat, aby se podle nich dal stanovit směr, odkud se zvuk nesl, složitější je ale určit vzdálenost, kterou zvuk urazil.

Oblast původu je tak několik set kilometrů široká a několik tisíc kilometrů dlouhá. Zabírá prý asi takové území, jako americký stát Texas.

Jeden z přijímačů patří týmu oceánografů v čele s Duncanem, kteří s ním monitorují především komunikaci plejtváků obrovských, řadících se k nejohroženějším živočišným druhům. Druhý přijímač provozuje Organizace smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek.

Odborník na akustiku Mark Prior potvrdil, že zvuk by mohl odpovídat nárazu na hladinu oceánu. Upozornil ale, že se mohl cestou odrazit od nějaké podmořské hory, takže data přijímačů mohou odkazovat směrem k hoře a nikoli k původci zvuku.

Australské úřady se na zmíněné zprávy dívají zatím skepticky. Podle amerického listu tedy na základě zachyceného zvuku žádné nové pátrání v oblasti vzdálené několik tisíc kilometrů od pobřeží Austrálie nenařídily.