Prezident Obama nedávno nominoval na příštího prezidenta Světové banky rektora Dartmouthovy univerzity Jima Younga Kima. Výběr prezidenta této instituce je privilegiem, jemuž se Spojené státy těší od jejího založení roku 1946. Mezinárodní měnový fond zase vedou Evropané. Nebýt tajných služeb, mohlo být všechno jinak.
Po druhé světové válce bylo rozdělení vrcholných pozic ve světových finančních institucích mezi světovými mocnostmi nevyhnutelné. Jak se ale stalo, že Spojené státy, prvořadý zakladatel a podílník na financování obou institucí, skončily u kormidla Světové banky, a nikoli Mezinárodního měnového fondu, což je úřad nesrovnatelně vlivnější a důležitější?
J. Edgar Hoover nikdy nespí
Harry Dexter White, zástupce amerického ministerstva financí na konferenci v Bretton Woods, která se konala v červenci 1944 a kde byly položeny základy obou institucí, měl původně zálusk právě na měnový fond. Ten byl totiž klíčovou součástí Whiteovy vize poválečného finančního uspořádání v čele s americkým dolarem.
White vmanévroval šéfa britské delegace Johna Maynarda Keynese do komise pro založení Světové banky právě proto, aby měl sám hlavní slovo při hlavní události konference - ustavení MMF. Byl to od něj vskutku mistrovský tah. Britové nakonec kývli na dolarem podložený měnový fond, třebaže jej dříve rezolutně odmítali.
23. ledna 1946 pak americký prezident Harry S. Truman nominoval Whitea na prvního amerického zástupce ve výkonném výboru fondu (sestávajícího z představitelů nejvlivnějších členských zemí). Všeobecně se očekávalo, že Truman navrhne Whitea také na nejvyšší post, tedy generálního ředitele.
Celému plánu však záhy udělal čáru přes rozpočet ředitel FBI J. Edgar Hoover. Kvůli podezření ze špionáže pro Sovětský svaz dal Whitea dva měsíce sledovat. Poté sepsal pro prezidenta Trumana zprávu založenou na výpovědích 30 zdrojů, včetně usvědčené špionky Elizabeth Bentleyové. Zpráva konstatovala, že White je "cenným spolupracovníkem sovětské špionáže" a že do americké státní správy dosazuje lidi, jichž si Sověti "velmi považují". Hoover zdůraznil, že kdyby se informace o Whiteových aktivitách provalily na veřejnost, mohlo by to ohrozit samotnou existenci fondu.
Leč 5. února, den po předložení Hooverovy zprávy prezidentovi, nic netušící senátní výbor pro bankovnictví a měnu Whiteovu nominaci schválil.
Více čtěte na stránkách magazínu FinMag. 
