Řecko uvízlo v začarovaném kruhu insolvence, nízké konkurenceschopnosti a neustále se prohlubující hospodářské deprese. Jeho situaci zhoršují drakonická úsporná opatření a vysoký veřejný dluh, který dosáhne 200 procent hrubého domácího produktu.
Pokud se chce Řecko z problémů dostat, musí hned teď zahájit přípravy na vyhlášení platební neschopnosti, dobrovolný odchod z eurozóny a na návrat k drachmě, napsal ekonom Nouriel Roubini ve svém komentáři v listu Financial Times.
"Dohoda o výměně dluhopisů, kterou Řecku nabídla Evropa, je podvod. Když vezmete v úvahu ty obrovské pobídky, které plán nabízí věřitelům, skutečná úleva od dluhu se prakticky rovná nule. Za současné situace by pro zemi bylo nejlepší, kdyby to odmítla a vyjednala si lepší dohodu," píše Roubini. I kdyby se Řecko velké části dluhu zbavilo, moc se podle Roubiniho nezmění, protože země není konkurenceschopná.
Problém je podle autora v tom, že každé řešení - tedy pokud má fungovat - vyžaduje reálnou devalvaci měny. Bez ní se Řecko neobejde, jestliže stojí o návrat ke konkurenční schopnosti. První varianta, kterou je prudké oslabení eura, moc pravděpodobná není. Spojené státy jsou totiž pořád ekonomicky moc slabé, zatímco Německo je "überkonkurenceschopné". Stejně tak není příliš pravděpodobná ani druhá varianta, kterou by bylo rychlé snížení pracovních nákladů.
"Třetí variantou je urychlená deflace cen a mezd. To by ale vedlo k pěti letům neustále se prohlubující deprese, zatímco veřejné zadlužení by bylo ještě méně udržitelné," poznamenal Roubini. Pokud nejsou nastíněné možnosti reálné, pak zbývá jen odchod. Návrat k původní národní měně a její prudké oslabení by rychle obnovilo hospodářský růst i konkurenceschopnost, jak nám ukazuje příklad Argentiny a mnoha dalších rozvíjejících se trhů, které svou měnu přestaly vázat na měnu některé z vyspělých zemí, píše autor.
"Ten proces bude pochopitelně traumatický. Nejvážnějším problémem budou kapitálové ztráty pro klíčové finanční instituce eurozóny," uvedl Roubini. Hodnota zahraničních závazků, které má v eurech řecká vláda, banky a firmy, by se přes noc prudce zvýšila. Tyto problémy se ale podle Roubiniho dají ustát. Argentina tím prošla v roce 2001, když překlopila dolarové závazky na pesa. Spojené státy udělaly něco podobného v roce 1933, když devalvovaly dolar a zrušily takzvané zlaté doložky.
Vysoké ztráty by v případě bankrotu Řecka a jeho odchodu z eurozóny měly velké banky stejně jako investoři. Ani v tom nevidí Roubini žádný problém, pokud budou tyto subjekty dostatečně kapitálově vybaveny. Možná by ale bylo nutné ochránit řecký bankovní sektor, který by po výstupu Řecka z eurozóny asi čelil obrovskému tlaku.
"Tak jako manželský vztah, který už nefunguje a jenž vyžaduje rozchod, je lepší mít pravidla, která to rozdělení oběma stranám ulehčí. Ale abych nebyl špatně pochopen: řízený odchod z eurozóny bude těžký. Mnohem horší by ale bylo sledovat, jak se řecká ekonomika nekontrolovaně hroutí - a s ní celá řecká společnost," uzavírá ekonom.
