Musíme dosáhnout toho, aby byl veřejný sektor mnohem efektivnější než soukromý. Není zde jednoduché řešení. Je to neustálý zápas, říká v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ nositel Nobelovy ceny za ekonomii Joseph Stiglitz.
V České republice bují korupce. Opakovaně to tvrdí organizace Transparency International, podnikatelé o tom mluví dokonce veřejně. Vy na podporu ekonomického růstu doporučujete zvýšit státní investice. Jsou však v korupčním prostředí tyto investice efektivní? Jsou správným nástrojem na podporu ekonomického růstu?
Za prvé, korupce je jak v soukromém, tak ve veřejném sektoru. Žádný sektor nemá - na neštěstí - na korupci monopol. Ve vaší otázce se tak díváte pouze jedním směrem. Korupce a neefektivnost v soukromém bankovním sektoru ve Spojených státech byla pravděpodobně mnohem vyšší než kdekoli jinde.
Chci tím naznačit, že mrhání zdroji, které je výsledkem toho, jak fungoval bankovní systém, je větší než mrhání zdroji, které kdy v historii zaznamenala kterákoli americká vláda. Pokud počítáme nejen přímé, ale rovněž nepřímé důsledky schodku mezi potenciálním a skutečným produktem, byly v řádu bilionů dolarů. Je to skutečně vážný problém.
Neefektivita je tedy součástí systému...
Pokud nepodporujete ekonomiku jedním nebo druhým způsobem, marní se zdroje, jako je práce či kapitál. Volba tedy není mezi ideálním světem, kde je všechno využito dokonale, a úplnou korupcí. Zdroje se budou vždy marnit tak či onak. Je tedy o tom třeba přemýšlet takto. Otázkou je, co je lepší pro občany jako celek.
Za Obamovy vlády bují korupce stále?
Jedna věc, která se stala za Obamovy vlády, je v tomto směru pozitivní. Zavedly se velmi dobré podmínky transparentnosti v celém prostředí investičních projektů, jež byly částí stimulačních balíčků. Nepříznivým důsledkem bylo pouze to, že peníze do systému plynuly poněkud pomaleji, než by tomu bylo v jiných případech.
Ve skutečnosti se vytvořily nové standardy transparentnosti. K odhalení různých druhů korupce se užívá velmi sofistikovaný software. Využily se některé nástroje, které sloužily v boji proti terorismu. Podle mě to funguje docela dobře. Nikoli dokonale, ale nic nefunguje dokonale.
Vládní programy tedy mohou být efektivnější než soukromé?
To hlavní je, že aniž bychom odstoupili od vládních podpůrných programů, které jsou v této oblasti naprosto zásadní, mohou vládní snahy fungovat efektivněji. Jedním z nejzajímavějších vládních programů, jichž jsem se účastnil v době, kdy jsem byl poradcem vlády (ve vládě Billa Clintona 1993 až 1997, pozn. red.), byl program Ala Gora na zefektivnění fungování vlády.
Problémem tehdy nebyla korupce, ale efektivita. Chodili jsme po jednotlivých odděleních a ptali se, jak to udělat, aby programy byly nikoli efektivnější, ale vstřícnější a transparentnější vůči občanům. Výsledek byl pozoruhodný. Podle nezávislých hodnocení sociálních systémů se program umístil mezi nejlepšími, a to ve srovnání s největšími soukromými korporacemi Spojených států. Hodnotila se vnímavost k recipientům, efektivita, transakční náklady.
Jiný případ je zdravotnictví. Nebylo to ideální, ale pokud jde o vstřícnost, program, který se tehdy zavedl, byl tak úspěšný, že nyní někteří z kritiků Obamovy reformy zdravotnictví říkali: držte ruce dál od zdravotnictví. Vtip je v tom, že to byl státní program. Lidé nevěřili, že by státní program mohl být efektivnější než soukromý.
Shrnuto tedy?
Odpověď je taková, že musíme dosáhnout toho, aby byl veřejný sektor byl mnohem efektivnější než soukromý. Není zde jednoduché řešení. Je to neustálý zápas.
