Snad každý máme kus jeho nábytku doma. Světu dal skládací bydlení a masové koule v narůžovělé omáčce. Zadal si s nacisty i komunisty, jinak mu to ale myslelo bezvadně. Ingvar Kamprad - geniální vizionář - zemřel minulý týden ve věku 91 let.
Smrt kontroverzního muže oznámila IKEA 28. ledna. "Ingvar Kamprad byl skvělým podnikatelem, takovým, jací jsou typičtí pro jižní Švédsko - pracovitý a tvrdohlavý, ale i laskavý, s rošťáckou jiskrou v oku. Pracoval až do úplného konce svého života a zůstal věrný svému mottu, že většinu věcí je ještě potřeba udělat," stálo v tiskové zprávě.
Spořílkův byznys
V pěti letech má většina normálních lidí úplně jiné záliby než vydělávání peněz. Jenže Ingvar Kamprad nikdy nebyl tak úplně normální. Touha obchodovat ho pohltila rozhodně více než dětské hry, ze kterých neplyne žádný profit.
#Kamprad What a Legend, the world has lost a great man. pic.twitter.com/uwe9pzF2cq
- Gambler Guides (@Gamblerguides1) 30. ledna 2018
A tak přišel první byznys jeho života: obchod se sirkami. Malý capart je vykupoval z velkoobchodů a se ziskem, byť drobným, prodával sousedům. Ti za zápalky platili stejnou (někdy i nižší) cenu než v obchodě, přičemž Ingvar jim zboží dovezl až domů.
Už v tomto prvním kšeftíku byly patrné základy Kampradova obchodního impéria: minimalizace nákladů (sirky rozvážel na kole), nadstandardní servis a uvážlivé zacházení s penězi - neutrácel je, naopak je investoval do dalších projektů. A když měl problém, dokázal skvěle improvizovat. Například ve chvíli, kdy už sirky nestačil rozvážet sám, dohodl se na distribuci s místními mlékaři.
"Byl jsem jiný než mí vrstevníci. Zatímco oni dostali peníze od rodičů a koupili si lízátko nebo zmrzlinu, já jsem si všechno, co jsem dostal a vydělal, pečlivě ukládal," vysvětloval v rozhovoru pro švédský časopis TNS. Už od svých osmi let prý toužil mít velkou a prosperující firmu. Ani netušil, jak brzy se mu to povede. Ingvar se sirkami po čase přestal a začal kupovat za malé peníze jiné levné zboží, které s nepatrným ziskem prodával dále: propisovací tužky, rámečky, vánoční ozdoby, peněženky, později přibyly i ryby.
Když v sedmnácti letech dokončil studia, dostal za to od otce finanční odměnu. Jelikož měl byznys docela slušně rozjetý ("Vydělával jsem někdy více než rodiče mých spolužáků"), rozhodl se za tátovy darované peníze založit firmu. Nazval ji IKEA - název se skládá z počátečních písmen jeho jména Ingvar Kamprad, názvu rodinné farmy Elmtaryd a sousední vesnice Agunnaryd.
Velká jízda mohla začít. Firma rostla, do sortimentu přidala i nábytek, který se později stal hlavním obchodním artiklem. Avšak zářivý příběh zarputilého kluka, který se vypracoval od píky až na jednoho z nejbohatších Evropanů, má i svou temnější stránku. Počátek globálního rozmachu jeho firmy zahaluje stín hákového kříže.
CELÝ ČLÁNEK NALEZNETE V ČASOPISU FAKTOR S, KTERÝ VYŠEL VE ČTVRTEK 1. ÚNORA.
