USA
Topmanažeři vydělávají 335krát víc než jejich zaměstnanci

Rozdíly mezi platy manažerů a nejníže postavených zaměstnanců v USA meziročně mírně poklesly. Přesto loni šéfové největších amerických koncernů vydělávali 335krát víc než obyčejní zaměstnanci.

Lidé ve vedení velkých amerických firem si podle AFL-CIO loni v průměru vydělali 12,4 milionu dolarů (300 milionů korun), zatímco "obyčejní dělníci" v těchto koncernech dostali za svou celoroční práci mzdu 36 900 dolarů (885 tisíc korun). Tvrdí to alespoň ve své aktuální zprávě americká odborová centrála AFL-CIO, která kritizuje neustálé rozevírání nůžek mezi "platovým" bohatstvím a chudobou. Ještě v roce 1980 totiž platy šéfů ve Spojených státech představovaly 42násobek mzdy nejhůře placených zaměstnanců, o deset let později se rozdíl vyšplhal na 107násobek, aby se od té doby ještě třikrát zvýšil.

"Platová nerovnost v naší zemi je ostudnou záležitostí. Nesmíme dovolit manažerům z Wall Street, aby se i nadále vozili po zádech pracujícího lidu," uvedl doslova v tiskové zprávě šéf AFL-CIO Richard Trumka. I když vyjádření amerického odboráře může obyvatelům Česka připomínat komunistickou propagandu, zaměřenou na praktiky "zlých imperialistů", narůstající rozdíly v platech se stávají důležitým tématech i nadcházejících prezidentských voleb v USA. Mnozí odboráři se totiž domnívají, že tak vysoká nerovnost v příjmech není jen důsledkem poptávky a nabídky, ale vychází z jakéhosi "spiknutí elit".

I když 335násobný rozdíl mezi nejnižšími a nejvyššími platy vyvolává v odborových centrálách pozdvižení, platové nůžky se loni v USA po takřka padesáti letech začaly přece jen mírně přivírat. V roce 2014 si totiž nejvýše postavení manažeři vydělali dokonce 373násobek mzdy nejhůře placeného zaměstnance ve firmě.

V Evropě sice nejsou tyto rozdíl zdaleka tak vysoké jako v USA, přesto ale rostou a jsou také předmětem kritiky nejen ze strany odborářů. Někteří kritici tohoto trendu dokonce žádají, aby byly manažerské platy omezeny zákonem. V roce 2013 Mladí socialisté (JUSO) ve Švýcarsku zorganizovali referendum "1:12", jehož prostřednictvím chtěli dosáhnout toho, aby plat manažera ve švýcarské firmě mohl dosahovat maximálně dvanáctinásobku nejnižší mzdy ve stejné společnosti. Argumentovali opět tím, že platové rozdíly neodpovídají vývoji ekonomiky.

"V roce 1984 byl ve Švýcarsku průměrný poměr mezi nejnižším a nejvyšším platem 1:6, v roce 1990 1:13 a dnes je 1:93," řekl už dříve autorovi tohoto článku generální sekretář JUSO Dario Schai. Přitom se podle něj nedá říci, že by poptávka po schopných manažerech byla jiná než před dvaceti lety. "Dnešní obrovské platy manažerů nejsou důsledkem poptávky a nabídky. Představují nezdravý trend, který do Evropy přišel z USA a Velké Británie," tvrdí Schai. Podle něj si v mnoha případech manažeři navzájem potvrzují extrémně vysoké mzdy a vytvářejí před akcionáři i veřejností mylný dojem, že to odpovídá jejich významu pro rozvoj ekonomiky. "Takový vývoj ale naopak ekonomiku poškozuje. Pokud se stále rozvírají nůžky mezi nízkými a nejvyššími platy, přesouvá se bohatství jen k úzké skupině lidí, což se negativně projevuje na spotřebě," tvrdí Schai.

Švýcarští Mladí socialisté ale se svými požadavky v referendu neuspěli, většina Švýcarů omezení manažerských platů odmítla.