Top manažerka Wolfová
Tak málo ambicí...

Bez ní by se firmám jako IBM nebo British Airways vedlo možná hůř, než se jim vede. Je v Evropě jednou z nejvýše postavených manažerek mezinárodní agentury Ogilvy. Přesto absenci ambicí uvádí jako hotovou věc.

Dnes jste v Praze, minulý týden v Bratislavě. Ve vašem sídelním městě Paříži jako byste byla nejméně. Jako byste práci moc nedala. Což je samozřejmě nesmysl. Čím to tedy je?

Kolik máte času? Pár hodin? Protože to je dlouhé vysvětlování.

Věřím, že ho dovedete zkrátit. Zkratky, to je přece živel vás, lidí od reklamy.

Nemám s reklamou nic společného, dělám marketingové poradenství. Ale odpověď se přesto zkrátit pokusím. Dnešek a další dva dny vynechejme, to mám dovolenou. Minulý týden jsem byla v Bratislavě, ale zároveň i v práci.

Jak můžete pracovat na tak obřích koncepcích a úkolech z dálky, bez osobního kontaktu s druhými?

Kancelář mám v Paříži, a když se tam ukážu, nastane frmol, kterému tam začali říkat "ordinační hodiny". Dveře se netrhnou. Osobní kontakt je nenahraditelný, ale kancelář vrchovatě nahrazují nové informační technologie. V Bratislavě značnou část dne sedím se sluchátky na hlavě a vedu konferenční hovory s deseti i dvaceti lidmi najednou, různými jazyky. Když to zkusmo pustím nahlas někomu nezasvěcenému, partnerovi nebo synovi, zírá jako blázen. A na mě jako na blázna. A já pak o víkendu najednou oněmím. Mlčím. Výdaj komunikační energie je takový, že už vám žádná nezbývá. Jedna z mých pozitivních vlastností je umění komunikace.

Co hanebného byste musela provést, aby vás na hodinu propustili?
Kdybych něco ukradla nebo zpronevěřila, byl by to můj jasný konec. Neméně zásadní je únik informací. O tom, že IBM bude prodávat divizi PC firmě Lenovo, jsem věděla už rok dopředu a se mnou jen asi pět lidí v Ogilvy, to by se dalo snadno dokázat. A třetí trestná oblast je korupce, vůči níž máme velmi silně nastavené parametry. Ta je ve světě nepřípustná a vyloučená díky různým pojistkám i smluvním klauzulím. U nás, bohužel, to zatím zdaleka tak nefunguje.

Nejste po tolika letech v exponované branži už unavená? Vyhořelá? Baví vás to pořád stejně?
Často se mě na to ptají. Jen deset let u IBM je důvod k vyhoření. A nastalo by, kdyby to nebyla stále nová práce. Navíc práce v podstatě ne s jedním, ale s deseti klienty, vzhledem k počtu jejich divizí. Pořád je co nového se učit. I nové funkce, které dostávám, zabraňují vyhoření. Únava je něco jiného. Fyzicky unavená jsem, s věkem to pociťuji stále naléhavěji a může za to neustálé cestování. Mám ale svou práci hodně ráda, baví mě a naplňuje a to vyvažuje únavu i ono dvoudenní domácí mlčení.


Celý rozhovor si přečtěte v časopisu Instinkt, který vyšel ve čtvrtek 7. října 2010.