Nové studie prokazují, co říkají odpůrci tvrdých úsporných opatření již dlouho. Škrty nikam nevedou. Lidé i celé ekonomiky trpí zbytečně. Úspory si vybírají svoji daň na růstu, zadlužení ještě zhoršují a zvyšují dlouhodobou nezaměstnanost (zejména mladých).
1. Dluhové břemeno se zhoršuje, ne naopak
Cílem všech úsporných plánů je udržet zadlužení na uzdě a postupně je redukovat. Autoři studie vydané koncem října britským institutem pro ekonomický a sociální výzkum (National Institute of Economic and Social Research) zjistili, že jsou drastické úspory sebevraždou a ke snížení zadlužení nevedou. Úspory tlumí růst. A když jmenovatel zlomku zadlužení ve vztahu k HDP klesá, z jednoduché logiky vychází, že celková hodnota indikátoru musí růst, přinejmenším krátkodobě.
Za normálních podmínek vede fiskální konsolidace (neboli redukce fiskálního deficitu) k poklesu zadlužení. Ale nyní nežijeme v "normální době". Běžně by fiskální restrikci doprovázela uvolněná monetární politika. Sazby ale už není kam stlačovat a ECB není ochotna přistoupit k nekonvenčním opatřením, jaká využívá například Fed, když provádí takzvané kvantitativní uvolňování. Proto je monetární politika ECB ve skutečnosti mnohem restriktivnější, než se na první pohled jeví.
Nezaměstnanost je vysoká a jistota zaměstnání mizivá. Domácnosti nemají dost hotovosti. Dostupnější úvěry, kdyby centrální banka monetární politiku uvolnila, by však nejspíše zvýšenou spotřebu stejně dostatečně nenastartovaly. Proto škrty bolí více a působí rychleji.
Problém ještě zhoršuje skutečnost, že fiskálně konsolidační programy aplikuje ve stejný okamžik celá Evropa. Když úsporná opatření sníží HDP, nejenže to zasáhne domácí růst, ale přelévá se to i do ostatních zemí, protože klesá mezinárodní obchod.
Pokračování článku, který vznikl ve spolupráci s Investičním webem, čtěte ZDE.
