Pardubický obuvník Pavel Švienty čím dál častěji vyrábí nejen ručně šitou společenskou obuv, ale i boty na horskou turistiku nebo safari. Dnes už tvoří asi třetinu produkce jeho dílny. Někteří lidé už podle něj přišli na to, že se takový luxus vyplatí. Navíc si mohou navrhnout i vlastní originální design, jímž se odliší od ostatních.
"Je spousta lidí, kteří mají buď ne úplně standardní velikost, nebo tvar nohy. Mají třeba vybočený palec, ostruhu na patě, příliš vysoký nárt nebo širokou nohu. Když si obují boty v obchodě, chvíli je to dobré, ale když ujdou pět kilometrů, strašně trpí," řekl Švienty. Podle něj je to jeden z důvodů, proč si část lidí nechá ušít boty na míru. Při dobré údržbě a občasných opravách by měla taková obuv vydržet teoreticky celý život a nikdo jiný stejnou nemá.
Začínal před třinácti lety občasnou výrobou bot pro šermíře nebo pro mladé. Nebyly složité, ale kvalitní a měly zajímavý vzhled a neobvyklé barvy. Od svého mistra se ale postupně naučil takzvané šití do rámu, náročnou techniku připevnění svršku boty ke spodku pomocí několika švů. Odtud už vedla cesta k ruční výrobě společenské obuvi a postupně i dalších bot.
Výroba jednoho složitějšího páru turistických bot trvá i několik měsíců. Nejdřív je nutné nechat zhotovit podle nohy zákazníka individuální kopyto, pokud se nenajde vhodné, již vyrobené. Podle něj se nastříhá a upraví kůže. Před finální výrobou se vytvoří ještě zkušební bota z levnějšího materiálu pro případné úpravy.
Šil i pro lovce v Africe
Švienty šil také vysoké boty pro lovce v Africe. Ten si dodal kůži z antilopy a žádal velmi ohebnou a lehkou obuv s měkkou podrážkou, aby zvěř našlapováním nevyplašil. Podobných vyrobil jen několik párů.
Ručně šité boty nejsou levná záležitost. Nejlevnější modely společenské obuvi začínají zhruba na 10 tisíci korunách, turistické nebo lovecké na 17,5 tisíci korunách. Cena se ale může podle náročnosti a materiálu vyšplhat i na několik desítek tisíc.
Švienty má dnes v dílně v suterénu činžovního domu na Dukle dva pomocníky. Sám si je vyškolil a naučil je všechno, co sám umí. Ročně z jejich rukou vyjde několik desítek párů bot, stovku zatím nepřekročili. "Jsou lidi, kteří se k nám vrací, jsou jiní, kteří to zkusí jen jednou, protože je to drahé. Když už ale jednou máme kopyto, je to vždycky jednodušší a o něco levnější," říká Švienty.
