Vyučený prodavač a číšník samouk Michal Chour stojí od prosince v čele české hotelové legendy Alcron, dnes součásti sítě Radisson SAS. „Návštěvníky necháme uklidit pokoj i namíchat koktejl, budou-li si přát,“ říká.
Síť Radisson SAS se údajně rozšíří v Praze o sedmihvězdičkový hotel. Host bude mít osobního sluhu, limuzínu, k dispozici vinotéku světových vín. Je to pravda?
O tom, že Radisson připravuje nějaký nebývalý projekt, zatím oficiálně nic nevíme. Co se týče standardů, ty jsou předepsány jen pro tři až pět hvězd, cokoli navíc je pouhá spekulace, definice neexistuje.
Máte výuční list prodavače, dělal jste to někdy?
Ano, hrozně jsem se za tím pultem v lahůdkářství styděl. Chodily tam slečny a smály se tomu dlouhánovi v bílém plášti. Byla to obrovská škola pro komunikaci s lidmi. Od té doby také umím péct rohlíky, koláče, vyrábět dorty a zmrzlinu.
Kudy vede cesta prodavače na post hoteliéra?
Chtěl jsem jet brigádničit do Německa jako číšník. Podle knížek a od kamarádů jsem se učil doma servírovat a po třech měsících samostudia získal práci v Praze. Štěstí mi přálo, vzali mě do hotelu Fórum jako banketového číšníka. Alcron přišel o pár let později.
Jste zřejmě dost cílevědomý, angličtinu jste se prý také naučil za pochodu.
Vzali mě na mezinárodní školu, kde studium probíhalo v angličtině, kterou jsem ale vůbec neovládal. První půlrok to byla hrozná dřina. Po dvou letech mě paradoxně vybrali coby nejlepšího studenta, abych přednesl absolventskou řeč v angličtině. Ve všem, co dělám, se snažím být profesionál.
Váš předchůdce ve vedení hotelu, Ital Pasquale Baiguera, odešel po třech a půl letech, není to krátká doba?
To je v hotelnictví běžné, ta doba se dokonce prodlužuje, bývaly to dva roky. Manažerská společnost se snaží točit zaměstnance po různých destinacích, aby byli všestrannější a zkušenější a svoje schopnosti uplatnili v nových destinacích.
Ve světě bývají hotely Radisson pětihvězdičkové a čtyřhvězdičkové, některé fungují na letištích. Z toho důvodu prý některé zahraniční návštěvníky Prahy ani nenapadne ubytovat se u vás.
Je to dědictví z doby, kdy mateřská firma míchala do jednoho brandu různou kvalitu. Dnes má pro různé úrovně ubytování vlastní značky: Regent, Missoni, Park Inn a další. Radisson v USA má jinou úroveň než Radisson SAS v Evropě, kde byla značka vyvíjena separátně.
Alcron odjakživa vedl knihu VIP hostů, která se v době úpadku hotelu ztratila a později se poničená našla v antikvariátu. Vedete ji i v současnosti a dáváte ji k nahlédnutí veřejnosti?
Vedeme, je to chlouba hotelu, součást jeho prezentace. Samozřejmě, že hosté, kteří se chtějí držet v ústraní, se do ní nepodepisují.
Některé hotely prý speciálně školí zaměstnance a concierge v přístupu ke gay klientele, děláte to také?
Zaměstnance školíme především v přístupu k lidem různých národností. Náš concierge musí umět splnit všechny požadavky hostů, zjistit a zařídit, co potřebují. Segment gay hostů je bezpochyby komerčně atraktivní a myslím, že nezahrnuje jen čtyři procenta.
Jak zvládá váš šéfkuchař dvě restaurace, které se drží na předních místech Maurerova žebříčku nejlepších českých restaurací?
Úspěch Jiřího Štifta spočívá nejen v tom, jak skvěle vaří, ale v tom, že si vytrénoval spolehlivý a schopný tým. Šéfkuchař nestojí v kuchyni u plotny každý den, musí se věnovat strategickému vývoji restaurací.
Máte, podobně jako restaurace Allegro pražského hotelu Four Seasons, ambice na získání hvězdiček Michelin?
Netroufám si odhadovat, kdo hvězdu v regionu střední a východní Evropy dostane jako první, těch restaurací je tu spousta. Její udělení nelze nijak ovlivnit, hodnotitelé se tu zjeví a zmizí, neřeknou vám, co by se dalo vylepšit. Jistý vliv mají hosté, kteří posílají komentáře do Michelin Guide a mohou se dožadovat udělení hvězdy oblíbené restauraci. Domnívám se, že testéři Michelin Guide přijíždějí do Česka a priori s tím, že zdejší podniky ještě musejí vyzrát.
Hotelový řetězec Marriott má prý předepsaných šestašedesát kroků pro dokonalý úklid pokoje do třiceti minut. Ve Four Seasons zase musí být klient ohlášen do třiceti sekund od příjezdu a jméno během registrace vysloveno nejméně dvakrát. Platí u vás také nějaká specifická pravidla?
Když host volá ze svého pokoje uvnitř hotelu, zaměstnancům se na displeji automaticky objeví jeho jméno. Nebo když host přijede taxíkem z letiště, recepční už ví, o koho jde, a pozdraví ho jménem. Bývají příjemně překvapeni.
Máte snad v hotelových limuzínách kamery?
Tyto formy práce už Alcron dávno nevyužívá. (Smích) Je to o komunikaci s řidičem nebo dveřníkem, který nese hostův kufr, na němž jméno bývá napsané. Někdy předem víme, jakým vozem a v kolik hodin host přijede. Prokazujeme tím respekt ke klientovi.
Narazil jste na skutečnost, že v Alcronu byly za komunistů nainstalovány odposlechy...
Bývaly tu popelníky se štěnicemi. Kromě toho existovala místnost, kde se veškeré nahrávky zpracovávaly. I někteří pracovníci fungovali jako špioni. V Alcronu se pořád něco dělo, ubytovávali se tu významní lidé, v šedesátých letech zde sídlily mezinárodní tiskové agentury.
V Praze se během krátké doby vylouplo třicet pětihvězdičkových hotelů. Jak vnímáte narůstající konkurenci?
Ratingový systém hotelů vychází z velikosti hotelu – čím větší, tím víc bodů. Často jim ale do špičkové kvality dost schází. Kterým podnikům konkrétně, to bych nerad zmiňoval. Stává se, že klient přijde s tím, že jiný pětihvězdový hotel je o sto eur levnější. A já už přesně vím, které dva tři hotely může mít na mysli. Tam my ale s cenou nikdy nepůjdeme.
V minulosti fungoval na střeše Alcronu psí hotel. Jak je to s domácími zvířaty hostů dnes?
Neubytováváme u nás hosty se zvířaty. Výjimkou je zákazník se slepeckým psem. Nemůžeme si dovolit, aby se nám v restauraci porval vlčák s pitbulteriérem. Ten hotel býval za první republiky velmi pokrokový, měl také pokoje pro řidiče, benzinovou stanici. Tu by dnes z bezpečnostních důvodů nikdo nepovolil.
Je podle vás propagace Prahy coby turistické a kongresové destinace dostatečná?
Instituce, které mají za úkol do Prahy přilákat návštěvníky, selhávají a hlavní město tím přichází o velké peníze. Z Pražské asociace kongresové turistiky (PAKT) jsme vystoupili, protože podle nás nefunguje. Získávání kongresů je záležitost lobbingu, jde o to, být u toho, když se jedná o místě konání příštího sjezdu. Ve srovnání například s Vídní se v Praze koná mnohem méně kongresů, ačkoli její kapacita je v tomto směru větší. Jejich Vienna Convention Büro má dobré výsledky.
Snažíte se něčím odlišit od ostatních luxusních hotelů?
Alcron má výjimečný interiér vyvedený v art deco stylu až do nejmenších detailů, jako jsou čísla pokojů. Jsme jediný hotel, kde každý večer hraje živá jazzová hudba, i v našem lobby baru to žije. Snídat a obědvat můžete ve dvou různých restauracích. Hledíme na to, aby náš servis nepůsobil upjatě a naškrobeně, ale normálně. Když prezentujeme hotel obchodním partnerům, chceme, aby si ho zažili. Mají možnost stoupnout si za bar a soutěžit v míchání koktejlů nebo v uklízení pokojů. Po večeři pak vlastnoručně vyrábějí dezerty.
Máte nějaký sen, který byste si coby hoteliér chtěl splnit?
Rád bych organizoval v hotelu něco jako MTV unplugged, s jazzovou hudbou. Třeba zde uspořádat koncert Diany Krallové.
***
Michal Chour (36)
Pochází z Nového Boru, vyučil se prodavačem potravinářského zboží. Po krátké zkušenosti zedníka v Německu začal pracovat jako banketový číšník v tehdejším hotelu Fórum v Praze (dnes Corinthia Towers). Dodělal si maturitu a vystudoval Mezinárodní institut turismu a managementu, později také MBA. Do Alcronu nastoupil v roce 1999 jako senior obchodní manažer, stal se obchodním ředitelem a od loňského prosince stojí v čele pražského hotelu Radisson SAS Alcron. Je ženatý, má malou dceru. Rád si vyrazí na horském kole, leze po skalách a dělá další sporty. Řídí Mercedes třídy S, zděděný po předchůdci.
Autor: Jitka Vlková
Foto: Lucie Pařízková
