David a Goliáš
Venkovský právník žaloval Wall Street a vyhrál. Dvakrát

Než se advokát David Wasinger rozhodl postavit se dvěma velkým světovým bankám u federálního soudu v New Yorku, navštívil tohle město jenom dvakrát: jednou, když mu bylo šest, a podruhé na autobusovém zájezdu se svými dětmi. Ze zastupování oznamovatelů v právních přích se v USA stal výnosný obchod a konkurence je tu obrovská. Jen málo lidí, kteří přicházejí z podniků hlásit se úřadům jako svědci, totiž má informace, které vedou k velkým soudním sporům. Wasingerův případ je neobvyklý v tom, že se do tohoto prostředí dostal náhodou.

Jako jediný partner právní kanceláře z St. Louis, čítající pět advokátů, se zaměřoval hlavně na místní obchodní spory a oznamovatele nikdy nezastupoval. V lednu 2012 se ale jeho starý známý rozhodl vznést obvinění z rozsáhlého hypotečního podvodu v divizi Countrywide banky Bank of America, a obrátil se na Wasingera. Následovaly události, které Wasingera dostaly do středu dvou z největších právních případů, které vzešly z finanční krize z let 2007-2009.

Bývalý výkonný viceprezident Countrywide Edward O'Donnell - Wasingerův klient - byl korunním svědkem obžaloby v procesu, ve kterém porota v říjnu došla k závěru, že Bank of America je odpovědná za škodu v souvislosti s nekvalitními hypotékami, které prodávala Countrywide. Prokuratura letos v lednu uvedla, že po Bank of America požaduje pokutu až 2,1 miliardy dolarů.

A banka JPMorgan Chase letos v únoru souhlasila, že zaplatí 614 milionů dolarů na urovnání obvinění, že podváděla americkou vládu, když programu federálního pojištění postupovala podřadné půjčky na bydlení. Případ se zčásti zakládal na důkazech, které poskytl další Wasingerův klient.

"Měl jsem velké, velké štěstí," říká padesátiletý Wasinger. "Jsem jen venkovský právník z Missouri, který se snaží pohnat Wall Street k zodpovědnosti."

Advokát z venkova

Wasinger vyrůstal zhruba dvě hodiny severně od St. Louis v zemědělské obci Hannibal, která je známá coby rodiště spisovatele Marka Twaina. V roce 1991 přišel s kolegou do malé právnické společnosti, která se změnila na Wasinger Law Group. Podle Wasingera to je malá, ale rušná praxe, kde obvykle odpracoval 40 až 50 hodin týdně. Kauza Bank of America ho posunula do zcela nového světa stresujících newyorských procesů a pracovních týdnů o 90 až 100 hodinách.

Wasinger před tímto případem nikdy nepracoval na právní kauze, která by by byla spojená se zákonem False Claims Act. Ten umožňuje oznamovatelům získat odměnu, pokud odhalí podvod na vládě. Několik let ale znal svého klienta. Jménem O'Donnella, který divizi Countrywide vinil z prodeje tisícovek podřadných hypotečních úvěrů vládou kontrolovaným hypotečním agenturám Fannie Mae s Freddie Mac, podal v únoru 2012 žalobu na Bank of America.

Žalobu se rozhodl podat v New Yorku, protože, jak řekl, úřad místního návladního neměl moc zkušeností s kauzami finančních podvodů. Připravil tedy žalobu a odjel do New Yorku. Ve městě byl tehdy potřetí. S ministerstvem spravedlnosti také podal podobnou žalobu podle finančního zákona o reformě finančních institucí FIRREA. Pak čekal.

Boj proti armádě právníků

V říjnu 2012 se ministerstvo spravedlnosti připojilo k O'Donnellově žalobě. Bank of America se rozhodla proti ní bojovat. Proces trval čtyři týdny a O'Donnell v něm byl hlavní svědek.

Podle Wasingera byl soud intenzivní a stresující. Tým právníků ministerstva vyčleněných pro případ Countrywide často zůstával v kanceláři do půlnoci nebo déle. Jeden vládní právník přespával v kanceláři na nafukovací matraci, když mu domov poškodil hurikán Sandy. Wasinger říkal, že ho často lekala armáda právníků Bank of America, která každé ráno dorazila k soudu. "Ministerstvo spravedlnosti přitom zatím v kancelářích nemělo ani konvici na kávu," říká.

Když se případ proti Bank of America v říjnu 2012 dostal na veřejnost, dostal Wasinger podle svých slov desítky telefonátů od lidí, kteří tvrdili, že jsou oznamovatelé. Většina jejich příběhů o podnikových podvodech ale prý nebyla důvěryhodná a Wasinger je odmítl.

Jedním z volajících byl Keith Edwards, bývalý kontrolor v pojistné divizi banky JPMorgan v Louisianě. Wasingerovi řekl, že když se pokusil vylepšit kontrolu kvality úvěrů posílaných do programu pojištění od Federálního úřadu pro bydlení (FHA) či ministerstva pro záležitosti veteránů, odsunuli ho stranou.

Wasinger už podobných tvrzení slyšel hodně a byl skeptický. Řekl, že jestli to Edwards myslí vážně, budou se muset sejít. Edwards jel tehdy z Louisiany do St. Louis celou noc; cesta trvala devět hodin.

Loni v lednu podal Wasinger druhou žalobu podle zákona False Claims Act - tentokrát proti největší americké bance a na domácím hřišti. Edwards poskytl vládě nové informace, a to včetně půjček garantovaných ministerstvem pro veterány. JPMorgan na rozdíl od Bank of America do soudního sporu nešla a rozhodla se pro urovnání.

Zatím bez odměny

Wasinger říká, že za oba případy, na kterých strávil většinu několika posledních let, ještě nedostal zaplaceno. Vláda s ním současnosti jedná o Edwardsově podílu na dohodě s JPMorgan. Podle zákona False Claims Act může teoreticky vydělat až 150 milionů dolarů (tři miliardy korun). Pravděpodobně to ale bude méně, protože vláda začala JPMorgan vyšetřovat ještě před jeho žalobou.

V případu Countrywide je odměna pro něj ze zákona FIRREA omezena na nejvýše 1,6 milionu dolarů (31,9 milionu korun). Část žaloby podle zákona False Claims Act totiž byla ještě před zahájením procesu zamítnuta. Wasinger řekl, že dostane díl toho, co v odměnách dostávají jeho mandanti. Podrobnosti ale sdělit nechtěl.

Podle výkonného ředitele amerického neziskového Národního střediska oznamovatelů (NWC) Stephena Kohna se procento, které dostávají právníci oznamovatele, hodně liší. Podle zkušeností to ale je 33 až 40 procent.