Inovátorka
Žena vynalezla unikátní program pro dyslektiky, u státu narazila
21.11.2011 10:35 Rozhovor
Sama měla problémy s výukou jazyků, protože je dyslektička, a tak se rozhodla, že podobným, jako je ona, pomůže. Dagmar Rýdlová přezdívaná jako Dysbaba pracuje v oboru dvacet let, pomůcky pro dyslektické děti chtěla dělat už v roce 1991. Je autorkou programu Jazyky bez bariér, který získal množství inovačních ocenění v zahraničí.
I když za svou myšlenku sklízí úspěchy, uživit se bohulibou činností zatím nedokáže. Naštěstí u ní vítězí chuť pomoci nad obchodním duchem a podnikatelským záměrem. Mnoho licencí svého programu proto poskytla zdarma například do dětských domovů či jednotlivcům. Zpočátku dala do vývoje programu vlastních osmdesát tisíc, celkové náklady se pak blíží čtvrt milionu korun.
V čem přesně váš program spočívá?
Program Jazyky bez bariér vychází z koncepce, že školní učivo je třeba pro děti převést do speciální formy. Ta musí zajišťovat propojení psané a mluvené řeči a významu. A také umožňovat rozfázování celého textu na jednotlivé věty. Program v první řadě obsahuje editor plnič. Ten umožňuje do programu vkládat psanou a mluvenou mateřskou i cizí řeč a také obrázky. Učitelé či rodiče do programu vkládají právě to učivo, které se dítě musí naučit. Program dále obsahuje prohlížeč, který pomáhá dyslektikovi s učením. Má speciální metodické hry a funkce, které pomáhají dyslektikovi soukat si učivo do hlavy. Hry pomáhají dětem zábavně a bezpečně nakoukat, naposlouchat a zautomatizovat si tvary slov a vět. Uživatelé si pak mohou učivo převést do PDF souborů nebo do formátu MP3 pro poslech. Na webových stránkách je také možnost hotové soubory ukládat a poskytovat je dalším lidem. V současnosti je tam asi 350 souborů.
Co vás k této práci přivedlo?
Chtěla jsem dělat pomůcky pro dyslektiky, což je pro mě citová záležitost. Já jsem typický výzkumný pracovník, nejsem podnikatel, aby mi šlo o zisk, ale potřebuju žít a prodávat. Svoji práci dlouhodobě dotuji z dědictví po rodičích. Dřina a námaha značně převyšuje dosahované výsledky. Kdybych vynalézala v technice,kde je to vidět, tak jsem milionář, ale protože vynalézám ve školství a ještě pro nemocnou menšinu, tak mám smůlu. Jednou se to zlomí, stejně jako Braillovo písmo. To se také za Braillova života neuchytilo, ale po jeho smrti ano.
Pomáhají vám státní orgány?
Je to složité. Jsem sice inovátorka, ale takový status u nás neexistuje. Jsem tedy vedena jako osoba samostatně výdělečně činná a to je stejné, jako když jsem podnikatelka. Ovšem paradoxně mi ministerstvo pomohlo k zajímavé propagaci. Více než 15 let přednáším učitelkám o možnostech využívání speciálních pomůcek. Od jisté doby musejí mít semináře pro učitele akreditaci ministerstva. Nejdříve jsem akreditace dostávala a pak už ne, protože jsem inženýrka, ale nejsem magistra. Od jisté doby platí zákon, že akreditace dostávají jenom magistři. Kolegové z Českého svazu vynálezců a zlepšovatelů upozornili na tuto skutečnost televizi. Již třikrát se v televizi probíralo, že držitelka tří zahraničních ocenění za inovace nesmí v České republice učitele učit, jak tyto inovace používat. K tomu se přece jen úřad postavil čelem. Připravilo novelu zákona, který už schválila vláda a teď čeká na schválení v Parlamentu.
Kolik lidí zatím váš program Jazyky bez bariér používá?
Zhruba 140 základních škol a 300 rodin. Po sedmi letech práce na programu a jeho propagaci je to prohra, nebo úspěch? U práce mě drží moje přesvědčení a řada oceňujících dopisů od učitelů, rodičů i dětí, které dostávám.
Jaké máte další vize a plány?
Už jsem pochopila, že od státních orgánů čekat zásadní pomoc nemůžeme. Já a dvě učitelky angličtiny jsme založily občanské sdružení ADYS (angličtina pro dyslektiky) a připravujeme spolupráci škol, firem, rodin, dětských domovů, umělců a dalších osobností. V roce 2012 bude první ročník s názvem Bavíme se česky i anglicky. Partnerství nám přislíbil Oxford University Press, který nám pomůže realizovat přednášky po republice. Cílem je příprava výukových materiálů v uchopitelnější formě, tvorba filmových spotů pro inspiraci, sdílení zážitků a zkušeností na webových stránkách a organizace přednášek a seminářů. Věřím, že je dost aktivních rodičů a učitelů dětí s dyslexií, kterým na dětech záleží a kteří také pochopili, že shůry nám nic nespadne a samo se neudělá. Udělat můžeme my, když se vzájemně propojíme. Máme smysluplnou vizi a najdeme postupně i zdroje na uskutečnění.
Oficiální stránky projektu: http://www.jazyky-bez-barier.cz/
Dagmar Rýdlová (57) |
K vynalézání má vztah, její otec byl technolog ve výzkumném ústavu v Záběhlicích. Odmalička vnímala atmosféru výzkumného ústavu, žila přímo v areálu v družstevním bytě. Nikdy si neuměla představit, že by byla někým jiným než výzkumníkem. Projekt zčásti financuje z dědictví po otci. Přes množství zahraničních ocenění stále naráží na těžkosti s uvedením projektu. Program je přitom velice jednoduchý, intuitivní a možnosti vkládání lekcí jsou téměř neomezené a děti se na něm mohou aktivně podílet. Program Jazyky bez bariér získal v roce 2010 na soutěžích inovací v německém Norimberku a na Tchaj-wanu stříbrné medaile, letos v září v Záhřebu dokonce zlatou plaketu za první místo. |
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.