Hybnerová našla zálibu v motorkách. Dříve se tomu posmívala

Herečka Vanda Hybnerová (50) donedávna netušila, že se změní její postoj k motorkám, které opravdu nemusela. "Byla jsem celoživotní odpůrce motorkářů, posmívala se jim jako dárcům orgánů a trpěla, když chtěl moje dcery někdo svézt na fichtlu. A najednou se to stalo", usmívá se dnes hrdá majitelka skútru.

Svezla se a zbavila se strachu. "Asi záleží na tom okamžiku, taky kdo vás sveze a jakou vzpomínku to zanechá," přiznává herečka, kterou na skútru můžete potkat hlavně v Praze.

Často užívá pohodovou jízdu, pěkně pomalu, prý není kam spěchat. "Zdravíme se úsměvem na červený s ostatníma, když vyzrajeme na stojící frontu aut...najednou má člověk spojence...to v autě nezažijete. A co je na tom to nejvíc? Že jízda voní. Jedu třeba kolem pekárny nebo okolo posekaný louky a mám několikanásobnej pocit z jízdy," popisuje zážitky z jízdy na motorce Vanda.

A jak vnímá rozdíl mezi koňmi pod kapotou a skutečným koněm, který je její další životní láskou už pěknou řádku let? "Rozdíl je. Na koni nechávám většinu starostí o cestu na něm. On vidí, kam šlape, a já můžu klidně zaklonit hlavu a koukat na mraky, zase se o něj musím daleko víc starat. Holt ho neodložím po jízdě na stojan. Na skútru se musím víc soustředit a je to větší adrenalin, v mém případě ze zodpovědnosti."

Herečka ví, o čem mluví, svůj první skútr položila asi hodinu potom, co ho koupila. "Odřela jsem ho, promáčkla, poplakala si, nasedla a jela," přiznala Vanda. Vzápětí ale dodala: "Je to jak s koněm - po pádu co nejrychleji do sedla." Že jí motorky přirostly k srdci, potvrzuje i fakt, že si nenechá ujít letošní 10. ročník Motosalonu v pražských Letňanech.