Morava je doma ze Severního pólu
09.04.2008 18:05 Původní zpráva
Na letišti Aero Vodochody dnes ve tři hodiny přistáli piloti historického letounu L-200 Morava Petr Bold a Richard Santus, kteří minulou sobotu obletěli Severní pól. "Chtěli jsme dokázat, že Morava předběhla svoji dobu," řekli po příletu viditelně unavení muži.
"Vypadá to, že jsme si dnešek vybrali schválně," žertoval po návratu kapitán Petr Bold. Na dnešek totiž připadá jiné výročí letounu typu Morava - přesně před 51 lety vzlétl na kunovickém letišti prototyp k prvnímu zkušebnímu letu.
ČTĚTE TAKÉ: Letoun s českými piloty míří k severnímu pólu
ČTĚTE TAKÉ: L-200 Morava zamíří nad severní pól
Přes padesát let staré letadlo zvládlo 45 hodin čistého letu, 9500 kilometrů a spotřebovalo 2500 až 2700 litrů benzinu. "Fungovalo naprosto perfektně," potvrdil Petr Bold. Drobné zádrhely (hlavně čidel, která nejsou na extrémní mrazy stavěná) řešili piloti v průběhu expedice. Hladce proběhlo i přistání na polární základně Barneo na přistávacím pruhu, které na ledu vytvořil buldozer.
Výpravě také přálo počasí. "Čekali jsme až minus pětatřicet, ale pod pětadvacet to nekleslo, a to dokonce ani v naší výšce letu. Což byla velmi dobrá zpráva pro letadlo, které je stavěné do minus třiceti," upozornil Petr Bold. "A my nemuseli porušit letovou příručku," doplnil ho Richard Santus, povoláním dopravní pilot.
Zima jim nebyla ani v letadle: "Topí dobře a užitečně - vepředu, kde sedíme my, je teplo, a vzadu se můžou chladit nápoje," poznamenal Petr Bold. Nejsevernější části ale překonávali oblečení do potápěčských obleků pro případ, že by museli přistávat na vodě.
Největší horko jim však kupodivu nebylo na Severním pólu (nad kterým odělali otočku, protnuli všechny poledníky a tím splnili cíl výpravy), ale návrat na ruskou polární stanici Barneo kvůli doplnění paliva.
Horké chvilky na Barneu
Celý stroj museli Bold a Santus natankovat ručně a v minus pětadvaceti. A nebyli přitom sami.
"Rusové měli snahu nám pomáhat, ale protože někteří už měli v krvi hodně alkoholu, museli jsme vynaložit hodně energie na to, aby se nezapletli do vrtulí. Dobrý nápad nebylo ani to, že si někteří chtěli zapálit - vzhledem k tomu, že všude bylo plno benzinu včetně na rukou a rukavicích. Kdyby Richard nezasáhl, letadlo by už dnes asi nebylo," vzpomínal Petr Bold.
O den později piloti přistáli na Špicberkách, odkud se po dalších čtyřech hodinách letu přes ledový oceán dopravili na nejsevernější mezinárodní letiště Tromsö v Norsku. Pak se přes Oslo vrátili do Česka.
Strach v rozumné míře
Další výpravu už Petr Bold neplánuje: "Slíbil jsem to manželce." On sám se bál rozumně.
"Určitý pocit nebezpečí člověk musí mít. Ti, co nemají strach, jsou většinou mrtví," řekl pro TÝDEN.CZ z pozice bývalého automobilového závodníka. "Strach ale musíte mít v rozumné, řekl bych až v motivační míře, aby vás brzdil, ale nesvazoval."
Úspěšný letoun patří firmě, kterou vlastní manželé Boldovi. Létat bude podle majitele dál.
"Budeme létat na letecké dny a určitě o něj bude zájem u dalších letců, protože to je legendární letadlo a řada pilotů se na něm učila. Do hangáru nepůjde. Je to živý stroj."
Foto: ČTK
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.