Herečka Daniela Kolářová (69) neváhala a rozhodla se podpořit jeden z nejznámějších charitativních projektů. Bez okolků se vrhla na šití panenky, z jejíhož prodeje půjdou peníze tam, kde budou nejvíce potřeba. Své panence ale nevymyslela tradiční vzezření, jaké má panenka Barbie. Kolářová vsadila na klasiku a vyrobila panenku jako za starých časů!
"Nechtěla jsem dělat bárbínku. Jsou ošklivé a prázdné, nemají duši. Spontánně mě napadl příběh téhle holčičky," říká Kolářová, kterou inspiroval příběh pákistánské školačky, bojovnice za lidská práva a nositelky Nobelovy ceny míru Malalaj Jusufzai. "Projevila nesmírnou odvahu a měla by být inspirací nám všem. Posílala v jejích deseti letech zprávy do BBC, když jí bombardovali oblast, kde žila. Posléze byla napadena a postřelena, naštěstí ji odvezli do nemocnice a ihned operovali. Dnes úspěšně studuje," vysvětlila herečka, kterou tato kauza silně otřásla.
"Velice mnou zacloumalo, že nějací tupci napadnou malou holčičku kvůli náboženským důvodům. Přišlo mi to jako zvěrstvo a začala jsem se o ten její osud zajímat." Kolářové s panenkou pomáhala vedoucí dámské krejčovny z Divadla na Vinohradech, sama prý manuálně šikovná není. Zajímalo nás, jestli si jako holčička s panenkami hrála. "Jako dítě jsem dostala k narozeninám mrkačku, ale já jsem více medvědomilná. Měla jsem ráda medvídky. Jednoho, Danušku, jsem měla hrozně dlouho, až byl úplně opelichaný. Loučení s ním jsem obrečela," vzpomíná herečka.
Oblíbenou panenku však měla Bára Nesvadbová. "Já jsem měla nejoblíbenější panenku Vlastimila Harapese, protože jsem ho měla strašně moc ráda. Spala jsem s ním a nakonec mu chudákovi upadla hlava," směje se spisovatelka. "Moje dcera má panenek spoustu a pravidelně z nich dělá balíčky do Motola na dětské oddělení," dodává Nesvadbová, jejíž panenka patřila k těm nejpůvabnějším. "Letos poprvé jsem panence "tatínkem", protože jsem ji dělala s pomocí profesionální výtvarnice a s duchovní podporou mé maminky. Moje dcera Bibi vytvořila texty na šatech. Panenka představuje trochu naivní, velice krásnou, ale zároveň zklamanou dívku, která nemá žádné jméno - nazvala jsem ji Dívka, která by chtěla létat, a musím říct, že už teď mi moc chybí," vysvětlovala spisovatelka.
