Čtvrtek 16. března 1939. Adolf Hitler podepisuje na Pražském hradě výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava. Podle deníku Národní politika tento akt přijali "Čechové s uspokojením a Němci s jásotem". Jak kteří. Pro židovskou komunitu začal boj o přežití, například v Ostravě už Židé nesměli do kaváren a v Praze gestapo začalo se zatýkáním politických odpůrců, například německých sociálních demokratů a českých komunistů.
A zase hrají biografy
Všední život běžných Čechů a Moravanů se přitom v prvních týdnech okupace příliš nezměnil. První den invaze ve středu 15. března se sice Pražané museli zavřít ve svých domech a bytech v devět večer, zato ve čtvrtek 16. března okupační úřady prodloužily takzvanou uzavírací hodinu do půlnoci. "Prodloužení uzavírací hodiny znamenalo pro Prahu návrat k minulým dnům, pokud se týče nočního života," napsala pražská Národní politika. Opět promítala kina a hospody praskaly ve švech. "Většina nočních podniků byla přímo nabita. Mezi civilisty české národnosti jsme viděli hloučky i osamělé německé vojíny, kteří se velmi dobře bavili. Říkají vesměs, že se jim v Praze líbí a mile jsou překvapeni přátelským chováním českých lidí," informovala Národní politika.
Konec samostatnosti české
Mnozí Češi se však ve čtvrtek večer opíjeli ze smutku. Právě "zemřel" suverénní český stát. Hitler totiž ve čtvrtek 16. března podepsal výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava a první článek zněl následovně: "Části bývalé Česko-Slovenské republiky, obsazené v březnu 1939 německými oddíly, náleží od nynějška k území Velkoněmecké říše a vstupují jako Protektorát Čechy a Morava pod její ochranu."
Hitler: "Praha rozkvete!"
Po vydání výnosu Hitler z oken Pražského hradu pozdravil pražské Němce a v poledne se na hradě setkal s novým primátorem Otakarem Klapkou. Praha nacistického vůdce okouzlila, existuje i protektorátní poštovní známka s Hitlerem, jak zasněně vyhlíží na malostranské střechy a ke chrámu sv. Mikuláše. "Věřím, že město Praha rozkvete," slíbil německý kancléř primátorovi. Nelíbila se mu prý jen rozhledna na Petříně a navrhoval ji zbořit.
Ve 14.30 pozval k audienci Emila Háchu. "U kancléře, který byl oděn ve světlehnědou uniformu oddílů SA a který svému hostu přišel vstříc na práh komnaty, setrval pan president téměř půl hodiny," informovala Československá tisková kancelář.
Lucerna bar a tenis
Apolitickou část národa německá vojska v ulicích českých a moravských měst příliš nevzrušovala. Značný díl veřejnosti se staral především o svůj životní standard či o dostatek zábavy. "Lucerna bar, tenis, výlety automobilem. Tak žila většina našich vrstevníků v Praze i na počátku okupace," vzpomíná Milena Hartlová (narozena 1918), dcera tehdejšího ředitele Pražské městské pojišťovny. Maturovala v roce 1937 na dívčím gymnáziu v Dušní ulici a také její bývalé spolužačky z gymnázia se prý snažily okupační moc nevnímat, nedráždit ji a „žít si podle sebe". Podobně jako později za komunismu nebylo radno příliš zlobit Gottwaldův či Husákův režim.
Oprávněný strach českých Židů
Dosah totálních praktik nacistů si v březnu 1939 málokdo uvědomoval. Mezi spolužačkami Mileny Hartlové z gymnázia v Dušní ulici byla snad jen jediná výjimka. "Rodiče dobře věděli, jaké hrůzy prožívají Židé v Německu," vzpomíná Hana Mejdrová (narozena 1918), která pochází z pražské židovské rodiny. Mejdrová příchod nacistů považovala od první chvíle za tragédii, doma se vědělo o vypalování synagog v Německu, o vězněných Židech. "Tušili jsme, že to vše se bude dít i v Čechách," vzpomíná. Studium medicíny musela skončit už několik dnů po okupaci (pro Čechy skončila vysokoškolská studia až po studentských bouřích v říjnu 1939).
Třetí ze spolužaček z gymnázia v Dušní Jana Hnátková (narozena 1918) má zase jinou radu. Prý je dobře, když se Češi před agresorem skloní. „Jinak by možná Hitler Prahu rozbombardoval," přemítá pamětnice.
VZPOMÍNKY TŘÍ SPOLUŽAČEK NA PRVNÍ DNY OKUPACE PŘINÁŠÍ AKTUÁLNÍ VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN
První zatčení
Na politické omezení demokratických svobod byla veřejnost navyklá už z období takzvané druhé republiky (například 15. prosince 1938 Národní shromáždění zlikvidovalo parlamentní demokracii, když schválilo zmocňovací zákon, který umožňoval vládě nahrazovat po dobu dvou let zákony vládními nařízeními a také měnit ústavu). Okupanti okleštěná lidská práva jen ještě více pošlapali, běžný "pracující" se však prvními týdny okupace necítil příliš ohrožen. Jinak tomu bylo třeba mezi antifašistickými německými sociálními demokraty, často emigranty, na útěku před Hitlerem. Zatčení přišlo během několika dnů, záhy museli do koncentračních táborů. Podobně čeští komunisté, například známý komunistický advokát Ivan Sekanina byl zatčen už ve čtvrtek 16. března 1939 a za rok zahynul v koncentračním táboře Sachsenhausen. Chystala se akce proti předákům Sokola i prvním aktivním odbojářům.
PŘEDCHOZÍ DÍLY SERIÁLU ZDE.
Foto: Jan Schejbal
