Osmnáctý srpnový den roku 1968 připadl na neděli. První stránky novin patřily sobotnímu rozloučení s delegací rumunských komunistů. Časopis Květy zval do Galerie Vincence Kramáře a deník Lidová demokracie lákal na levnější televizory.
Na Sováka a do galerie
Neděle patřila procházkám i výstavám. Nové vydání Květů doporučovalo výstavu současného jugoslávského umění v Galerii Vincence Kramáře. Koho nelákaly obrazy, mohl vyrazit do kina, premiéru měl nový český film Nejlepší ženská mého života v hlavní roli s Jiřím Sovákem.
Vykašleme se na RVHP?
Na tiskové konferenci po odletu rumunské stranické delegace se českoslovenští politikové opět cítili „pevnější v kramflecích". Uspokojovalo je další prohlubování komunistické politické osy Dubček-Ceausescu-Tito čili Praha-Bukurešť-Bělehrad. Ministr zahraničí Jiří Hájek dokonce naznačil, že Československo není vazalem hospodářské spolupráce socialistických zemí v takzvané Radě vzájemné hospodářské činnosti (RVHP). „Stejně tak jako Rumunsko ani ČSSR se necítí svázána členstvím v RVHP v rozvoji hospodářských kontaktů s jinými zeměmi," odvážně prohlásil Hájek. Problém byl, s kým obchodovat? Například se sousedním západním Německem dosud Československo ani nenavázalo diplomatické styky. Hájek byl optimistický: „Zatímco v posledním období se československá zahraniční politika soustředila na nejbližší socialistické spojence, lze v blízké budoucnosti očekávat rozvoj i v poměru k ostatnímu světu." Pětice socialistických armád, které už Moskva připravovala na cestu do Prahy, však měla na budoucnost československých obchodních styků docela jiný názor.
Trabant v koši
Nadšení z československo-rumunské spolupráce neznalo mezí. Domácí tisk proto přinášel i řadu zpráv z běžného rumunského dění: „Venkovan, který si koupil poprvé v životě v rumunském městě Pitěsti los v obálce, hledal na něm marně slovo vyhrává a zahodil jej do koše. Prodavačka se ze zvědavosti na los podívala a uviděla, že je na něm napsáno Trabant 601. Naštěstí se jí podařilo venkovana dohonit."
Nedělní noviny a televize
Neděle byla časem odpočinku, ale v trafikách leželo dosti čtení i na sedmý den v týdnu. Všechny deníky totiž vycházely i v neděli, neboť soboty byly dosud pracovním dnem a teprve od září roku 1968 vláda prodlužovala víkend na dva dny. Záhy zanikla i tradice nedělních vydání.
Československá televize vysílala jako hlavní nedělní pořad americký film Zvoník od Matky Boží. Při průměrném platu 1880 korun byl televizní přístroj pro velkou část rodin nedostupným cílem. Nejnovější výrobek Dajána přišel na ukrutných 4400 korun a ani v novinách čerstvě ohlášená sleva nemohla zákazníky příliš potěšit. Dajána totiž zlevnila o pouhou padesátikorunu na cenu 4350 korun.
Sobotní předehra druhého kola fotbalové ligy patřila opět Slovákům, když bratislavský Slovan rozdrtil pražskou Duklu v poměru 5:1.
Poblázněné houby
Říká se, že když roste hodně hřibů, bude válka. V srpnu 1968 hřiby vůbec nerostly. Příroda se tak trochu zbláznila: „Na mnohých místech se nyní v srpnu vyskytují jarní májovky, zatímco jinde rostou václavky, typické podzimní houby. Hřiby nerostou," informovala nedělní Lidová demokracie. K regulérní válce nakonec v srpnu nedošlo, zmateně rostoucí májovky a václavky nicméně správně signalizovaly, že se bude dít něco hodně podivného.
Foto: archiv
