Šestadvacátý srpnový den roku 1968 připadl na pondělí. Praha pohřbila první oběti sovětské okupace. Lidé se vzájemně utěšovali, že českoslovenští politikové v Moskvě určitě neustoupí nátlaku a sovětská vojska odjedou z republiky.
Snad neodvážněji ze všech deníků stále vyhlížela titulní strana ostravských Spojených deníků. Hlavička novin byla orámována fotografiemi sovětských tankistů v plné pohotovosti.
Nejasné zprávy z Moskvy
Z Moskvy znova přicházely jen nejasné zprávy o jednáních československých politiků se sovětským vedením. Pracující Tesly v pražském Hloubětíně sepsali petici, kterou „předem odmítli každou dohodu našich představitelů, učiněnou v Moskvě pod nátlakem". Odmítnout mohli, poslouchat nakonec museli.
Pohřby obětí
Noviny upozornily, že ve strašnickém krematoriu bude v pondělí 26. srpna pohřbena jedna z prvních obětí invaze. Sedmadvacetiletý dělník Zdeněk Příhoda se stal obětí střelby u budovy Československého rozhlasu. V úterý 27. srpna se Pražané chystali na pohřeb průvodčího Jindřicha Krahulce, který byl zastřelen 22. srpna.
„Dubčekistán" v Liberci
Obyvatelé Liberce kvůli dezorientaci okupantů sundali z domů veškeré cedule s názvy ulic. Nahradili je profesionálně provedenými cedulemi se jménem Alexandra Dubčeka. Autoři nápadu se nechali slyšet, že „pokud naši představitelé odolají v Moskvě tlaku, jemuž jsou vystaveni a přijedou s přijatelným řešením, obyvatelé města neustoupí od nového manifestačního přejmenování". Dubček moskevskému tlaku neodolal a občané Liberce si tak mohli oddechnout. Město už nadále netvořila samojediná Dubčekova ulice.
Polské lži i láhev koňaku
Reportér Rudého práva komentoval vysílání polské televize, ve kterém bylo řečeno, že „kontrarevoluce v Československu byla dobře připravena a sdělovací prostředky se nyní dobře přizpůsobily práci v ilegalitě ve spolupráci se západoněmeckými imperialisty." Zcela jinou zkušenost z Polska přinesl čtenář Voborský, který u severních sousedů pobýval 21. srpna. „Když jsme se toho dne večer vrátili do hotelu, za chvíli někdo zaklepal na dveře. Tři hoteloví zaměstnanci nesli láhev koňaku a museli jsme s nimi pít na svobodné Československo a na Dubčeka."
Foto: archiv
