Je čtvrtek 3. května 1945 a na pražské fotbalové derby mezi Libní a Žižkovem se chystá dva tisíce diváků. Osvobozené Ostravě a Zlínu už v té době vládnou Rusové a Američané jsou v šumavském Nýrsku. Na polích mezi Ostravou a Opavou leží 24 tisíc mrtvých rudoarmějců a tisíc vojáků Svobodovy armády.
Slunce vychází v 5 hodin a 45 minut a v té době už první Pražané louskají ranní vydání Národní politiky. Třeba rozpis dnešních fotbalových utkání. Vrcholem čtvrteční kopané bude pražské derby mezi Libní a Žižkovem se začátkem o půl páté odpoledne. Hraje se pro dva tisíce diváků a podobně velkou návštěvnost mají i souběžné zápasy. V Libni bude slavit hostující Viktorka, která rozstřílí domácí v poměru 7:1.
Tanková bitva na Moravě
Na frontách druhé světové války se v tu chvíli „střílí ostrýma". Jen mezi Opavou a Ostravou leží v provizorních hrobech v lesích a na polích 24 tisíc ruských vojáků padlých v takzvané Ostravské operaci, která vyvrcholila 30. dubna osvobozením Ostravy. Třetí květnový den už ale vojáci 4. ukrajinského frontu postupují z Ostravy do Karviné a Orlové, bojuje se o Frýdek a Místek a nesmyslně krutá bitva se odehrává v obci Baška na Místecku. Hrstka Rusů sice Bašku drží od 1. května, wehrmacht se však rozhoduje k protiútoku. Němci totiž vypozorovali, že asi stovka Rusů ve vsi nemá k ruce tank ani žádné těžké zbraně, maximálně pušky s bodáky, možná pár granátů.
"Třetího května se Němcům podařilo dostat až ke kostelu a umístit na věži kulomety," popisuje bitvu kronika Bašky. Teprve večer přijedou v tancích ruské posily a v průběhu noci se uprostřed vesnice odehraje tanková bitva. Když posléze dojde na sčítání mrtvých, zjišťují v Bašce, že padlo 20 rudoarmějců, 143 Němců a zcela zbytečně i deset místních obyvatel, mimo jiné sedmnáctiletá Žofie Skalková a dvacetiletá Amálie Kovalová.
Vůdce je mrtev
„Vůdce mrtev," oznamuje deník Národní politika hned na titulní straně vydání ze 3. května 1945. Pražané už zprávu znají z rozhlasu, nyní je ale potvrzena „černé na bílém" přímo z Berlína: „Vůdcův hlavní stan 1. května. Vůdce Adolf Hitler dnes odpoledne ve svém bojovém stanovišti v Říšské kanceláři, bojuje až do posledního dechu proti bolševismu, padl za Německo." Ve skutečnosti Hitler spáchal sebevraždu již 30. dubna.
Praha žije hlavně fotbalem, jiné čtvrteční derby mezi SK Praga a Čechií Žižkov vyhraje Praga 10:6, rovněž „před četnou návštěvou", jak uvádí Národní politika. Uskuteční se i zápasy v košíkové a odbíjené. Praha je sice prohlášena za lazaretní město, všední život plyne dál a v sedm hodin večer začíná v chrámu U Křížovníků koncert z tvorby Františka Picka.
ČTK o štvavých vysílačkách
Vůdcova smrt je uctěna vyvěšením praporů na půl žerdi a Česká tisková kancelář (ČTK) vydává zprávu, v níž jsou kritizovány posměšné relace západního rozhlasu: „Bylo možno předpokládat, že nepřátelský rozhlas i při smrti tohoto moudrého státníka Adolfa Hitlera zachová své štváčské methody. Každý poctivý člověk, ať je příslušníkem kteréhokoli národa, musí pociťovat nad jedovatým štvaním nepřátelského rozhlasu v této historické chvíli velkou ošklivost."
Vitaminová akce a Máchovská relace
Je večer 3. května 1945 a Pražané dále listují Národní politikou. Směsici zpráv z bojiště už luštili v práci, stejně jako nekrology za zesnulého vůdce. Teď přichází čas na drobné zprávy, třeba na téměř budovatelskou noticku o vitaminové akci v Olomouci: „Dětem jsou rozdělovány vitaminové bonbony a výživná šípková marmeláda. V Olomouci dostávají děti také tvaroh a četné z nich i mléko. Akce se účastní několik tisíc školních dětí." Vlajky jsou na půl žerdi ale biografy hrají dále, například v pražských kinech Mars a Metro promítají český film režiséra Karla Lamače Na tý louce zelený, filmový přepis známé operetky Járy Beneše. Pražský rozhlas stačí během čtvrtečního dne odvysílat pořady Máchovské ohlasy v současné poesii, Večer v národní písni a vysílání ukončit Zábavným koncertem.
Otázky Emanuela Moravce
Řadoví obyvatele hlavního města mají z novinové zprávy o smrti Adolfa Hitlera upřímnou radost, zato kolaborantům je úzko. Také nechvalně proslulý kolaborantský publicista a ministr osvěty Emanuel Moravec cítí, že jeho dny jsou sečteny, což dokládá jeho obojaký text Doznávám a tvrdím, který Národní politika zveřejňuje právě 3. května. Moravec hlásá, že chce Prahu dovést k míru bez krveprolití. „Jde o to, jak vplujeme do nastávajícího míru. Do války jsme vešli opatrně a přečkali ji dosud šťastně," uvažuje a odmítá výzvy československé vlády v Košicích, která prý „štve ke zbytečnému povstání". Moravec naznačuje, že mír by Praze mohla nejlépe vyjednat stávající protektorátní vláda či „vzdorovláda" generála Lva Prchaly v Londýně, která neuznává košický orgán.
„V Košicích soptí, hrozí soudem. Na to je jedna odpověď. Dostavím se na obsílku řádného národního soudu," veřejně slibuje Moravec v článku ze 3. května: Tolik odvahy však v sobě nenajde. „Nevím ostatně, proč bych právě já měl zůstat na živu, když tři moji synové zemřeli a z toho dva za věc Evropy?" Ptá se sám sebe. A když v Praze 5. května vypukne povstání, opravdu spáchá sebevraždu.
