30. září 1938: Dejte zatknout šiřitele poraženectví!

Třicátý zářijový den připadl na pátek. Před porotou v Praze na Pankráci se konal proces s vražednou dvojicí, která měla na svědomí život třiatřicetileté těhotné ženy. Tentýž den krátce po půlnoci bylo v Mnichově rozhodnuto o „zavraždění" teprve dvacetiletého Československa.   

Nestoudná vražda u Slaného

Osmnáct let a pětadvacet let kriminálu pro dvojici vrahů. Tak zněl rozsudek pražských soudců vynesený v pátek 30. září 1938. Kratší trest dostal Václav Chlupsa (27) z Vítova u Slaného, delší jeho matka Anna (54), která byla soudem označena za iniciátorku hanebné vraždy. Anna Chlupová totiž k smrti nenáviděla svoji snachu Boženu Chlupsovou (33) a syna dlouhé měsíce nabádala k vraždě. Chlupsa pak svoji manželku v šestém měsíci těhotenství (!) skutečně vylákal na procházku do míst, kde už měl připravené vražedné nástroje - revolver, motyku a sekeru. "Tam Chlupsa svou ženu dvěma ranami z revolveru zastřelil, mrtvou pak rozčtvrtil a zakopal do země."

Hanebná dohoda z Mnichova 

V pátek 30. září 1938 byl spáchán zločin i na Československé republice, jehož pohraničí bylo rozhodnutím Mnichovské konference přičleněno k Hitlerově Německu. "Územní vraždu" pak československá vláda přijala tentýž den odpoledne a v pět hodin již k národu promlouval předseda vlády armádní generál Jan Syrový. "Prožívám nejtěžší chvíle svého života, neboť plním nejbolestnější úkol, nad který lehčí by byla ztráta života," prohlásil v patetickém rozhlasovém projevu.

Konec československého národa

Obdobně hovořili i někteří další politikové. "Kdybychom byli šli do boje sami bez veškeré pomoci, byl by náš osud zpečetěn. Příští dějepisec nadepsal by knihu o našem osud ne již slovy: Konec samostatnosti české, nýbrž Konec československého národa," vysvětlil ministr Hugo Vavrečka, proč nebylo možno republiku vojensky ubránit. ČTK pak přispěchala s prohlášením hlavního velitele branné moci, armádního generála Ludvíka Krejčího, který poraženecké nálady poněkud oslaboval: "Naše armáda nebyla poražena. Zachovala si své dobré jméno v plné míře. Republika nás bude potřebovati dále a bude nás potřebovati silně!"

Nedovolte šíření poraženecké nálady!

Nálada národa i jeho politiků však opravdu kolísala mezi poraženectvím a pocitem morálního vítězství. "Naše vláda nemohla jednat jinak. Je nutno zachovat národ. Naše oběť přinese Evropě mír," hlásalo mnoho představitelů veřejného života. A komunistický Dělnický deník dokonce bojovně vyzýval: "Nedovolte šíření poraženecké nálady! Nic není ztraceno a jen nepřítel vám chce namlouvat opak! Dejte zatknout všechny šiřitele poraženectví!"

Světlý a černý pátek

Václavské náměstí se 30. září večer naplnilo demonstranty, ale už to nebyl onen odhodlaný dav, který 22. září donutil k demisi Hodžovu vládu a vynutil si novou vládu generála Jana Syrového a všeobecnou mobilizaci. Uplynulo pouhých sedm dní a bylo po boji. "Světlý den páteční mobilizace a černý pátek, jehož temno rozšířilo se k nám z Mnichova," srovnávali žurnalisté dva osudné zářijové pátky (23. září a 30. září). "U pomníku sv. Václava zpívali státní hymny. Lidé zdvihli jako ke přísaze dva prsty, že není všem dnům konec," popisoval atmosféru "černého pátku" Dělnický deník. První českoslovenští vojáci se vraceli z hranic do kasáren, ale žurnalisté vypozorovali, že "lid se na ně už jen mlčky díval".        

Prý neporažená armáda

Zrodila se druhá republika, státní útvar, který byl poprvé od středověku takřka zbaven po staletí nejpočetnější národnostní menšiny - českých Němců. Politici takový stav začali prezentovat jako správnou věc a hlásali vybudování malé, ale "naší republiky". Brzy se objevilo i nové heslo, kterým měla být očištěna armáda: "Naše neporažená armáda bude v nových posicích hájiti národ a republiku."

Foto: Wikipedia, archiv