5. srpen 1968: Smrkovský si <span>řekl o flašku</span>

Domácí
5. 8. 2008 07:52
Alexej Čepička
Alexej Čepička

Alexej ČepičkaPátý srpnový den roku 1968 připadl na pondělí. Deník Lidová demokracie začal zveřejňovat televizní program rakouské televize. Obávaný ministr spravedlnosti a obrany z padesátých let Alexej Čepička požádal novináře o zveřejnění svého „svědectví". Člen ústředního výboru KSČ Josef Smrkovský byl s výsledky bratislavského jednání s „bratrskými komunistickými stranami" natolik spokojen, že si řekl o flašku. Z hradu Červený Kámen zmizely čtyři pistole.

Pistole pro invazi

Z hradu Červený Kámen v okrese Bratislava-venkov zmizely čtyři muzejní pistole. „Krádež spáchal zřejmě v nestřeženém okamžiku některý návštěvník, neboť dveře k síni jsou nepoškozeny," uvedlo pondělní Rudé právo 5. srpna 1968. Kdoví, třeba pistole odcizil některý z prozíravějších občanů republiky, který vytušil, že výsledky bratislavských jednání s pěti státy Varšavské smlouvy nejsou natolik optimistické, jak se zdálo československé delegaci. A kdo je připravený, není překvapený.  

Bratislavské obchodní jednání

Bratislavské prohlášení bylo zveřejněno 5. srpna.Média to viděla jinak. Pondělní noviny nadšeně referovaly o nedělním příletu části delegace, která vyjednávala v Bratislavě. „Politiku Československa si budeme dělat my sami, a ne někdo druhý za nás," prohlásil po příletu člen ústředního výboru KSČ Josef Smrkovský. Jako by československá delegace v Bratislavě nepodepsala společné „Prohlášení", které zdůrazňovalo „internacionální spolupráci" komunistických zemí. „Výsledky jednání jsou lepší, než jsme očekávali," pochlubil se Smrkovský na ruzyňském letišti. Bratislavskou schůzku zpětně hodnotil téměř jako obchodní jednání, které prý československým podnikům ještě více otevře cestu na sovětský trh. „Cestu k jednání našich obchodníků jsme připravili tak, že by nám za to měli dát flašku."

Za pozornost stojí, že ačkoliv se bratislavské schůzky zúčastnil i předseda vlády Oldřich Černík, média Černíkovu vládní funkci zcela přehlížela a představovala ho pouze jako člena předsednictva ÚV KSČ. Celý „obrodný proces" byl plně v režii Komunistické strany Československa, zemi de facto vládl ústřední výbor KSČ a ten zatím vůbec nepočítal s možností politické plurality.

Okno do Vídně

Lidová demokracie cituje ze světového tisku.Ačkoliv se bratislavské „Prohlášení" mnohokrát zapřísahalo společným „bojem proti imperialismu", jehož „podvratná činnost je namířena proti socialismu", republika se přece jen drobnými krůčky otevírala Západu. Například Lidová demokracie začala od 5. srpna odvážně zveřejňovat program rakouské televize.

Na bratislavská jednání reagovala překvapivě pozitivně i západní média. Jenže jen ta komunistická, z jiných ani československé noviny necitovaly. Deník italských komunistů Unitá přinesl o bratislavských jednáních zprávu na celou stranu novin s palcovým titulkem: „Socialistická jednota." Dokud do Prahy nepřijely sovětské tanky, levice na Západě upřímně věřila v existenci nějakých budoucích celoevropských „Spojených socialistických států Evropy". 

Čepička jako Karadžić

Alexej Čepička, bývalý ministr spravedlnosti a obrany, který nesl přímou politickou vinu na politických procesech padesátých let včetně justičních vražd, považoval paradoxně obrodný proces za šanci k očištění. Novináře požádal o zveřejnění svého „svědectví", které otiskla Lidová demokracie. Čepička se především snažil prokázat, že v roce 1963 byl neprávem vyloučen z KSČ. Sebevědomí mu nechybělo.

Rekordní úroda roku 1968.„Bez řádného stranického řízení, bez jakéhokoliv konkrétního obvinění, bez důkazů, předložila komise návrh na zbavení mého členství, který ÚV schválil. Byl nalezen obětní beránek, který měl snímat hříchy za všechny a za všechno," postěžoval si Čepička, jehož obhajoba tak trochu připomíná dnešní postoj válečných zločinců z bývalé Jugoslávie u haagského tribunálu. Čepička necítil vinu za popravené ani za statisíce uvězněných nebo odeslaných k armádě do jednotek takzvaných černých baronů, které vymyslela právě jeho maličkost. Za svoje zločiny nebyl Čepička nikdy potrestán a v roce 1990 v poklidu zemřel v Dobříši. Bylo mu osmdesát let.

Jih Moravy ohlásil „dožatou" a noviny referovaly: „Na polích už kombajny takřka nejsou vidět. Zato ucpávají silnice k severu, kam přijíždějí na pomoc."  

Foto: archiv

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ