Apolinář slaví. Jinde je to tristní

Dříve první česká záchytka a dnes stálice mezi léčebnami pro alkoholiky slaví jubileum. Před šedesáti lety na pražském Novém Městě legendární Jaroslav Skála odstartoval projekt, který obletěl celý svět. Apolinářem od té doby prošly tisíce pacientů a i dnes se na léčbu čeká v pořadnících.

Vysoký holohlavý muž pomalu kouří cigaretu. Na pár týdnů možná poslední. Za chvíli se za ním zavřou dveře pověstného Apolináře. Přijel z jižních Čech a má nastoupit protialkoholní léčení. "Jsem vůl, měj jsem přijít už před dvěma lety," říká.

Rozpadla se mu dvě manželství, přespává po ubytovnách a nemůže najít pořádnou práci. Je mu jednatřicet a pije už jedenáct let. "Minimálně jeden a půl litru rumu denně. Byl jsem blbej, ve dvaceti jsem odešel z Prahy a šel dělat za pípu. Už dávno se mi to vymklo z ruky," dodává. Ví, že ho čekají nejprve dva týdny na uzavřeném oddělení a pak terapie. Pokud vydrží, pobude si u Apolináře tři měsíce. Tak dlouho trvá léčba. "Pak už je to jenom na mně," povzdechne si, než se za ním zavřou dveře Oddělení léčby závislostí, jak se Apolinář oficiálně jmenuje.

"Těch dveří si všimněte," říká zastupující primář Dušan Randák. Zvenčí mají kouli, ale zevnitř kliku a nezamykají se. "Každý může kdykoli odejít," říká Randák a dodává, že tohle se za šedesát let fungování nezměnilo. Všichni jsou u Apolináře dobrovolně a je jen na nich, zda se chtějí vyléčit.

Vyhlídka přes mříže

Staré kamenné zdi Apolináře ukrývají nečekaně příjemné místo, kterému místní říkají Hrubínova zahrádka. Je to první terasa zahrady, odkud je nádherný výhled na Vyšehrad. Jméno odkazuje na básníka, který zde rád vysedával, když se u Apolináře léčil. "Těch slavných tady bylo mnoho," říká lékařka Arnoštka Maťová. Skoro šedesát let byla pravou rukou docenta Jaroslava Skály. Ten začínal s léčbou alkoholiků už v roce 1946, kdy u nás jako první ordinoval legendární "blinkačky", odborně averzivní léčbu.

Apolinář tehdy patřil pod psychiatrickou kliniku a v místech, kde se dnes léčí závislí, bylo oddělení pro nejtěžší pacienty, kteří z ústavu už nikdy neměli vyjít. Skála zde o dva roky později získal prvních osm lůžek a postupně přidával další. "A to i přes nevoli tehdejšího přednosty Myslivečka, který sám byl alkoholik," dodává Maťová. 

Český export

V prostorách bývalé kuchyně se usídlila první záchytka na světě. „Je to český vývozní artikl," říká s nadsázkou Maťová. Skálův nápad okopírovali v mnoha zemích Evropy i za mořem. Pacienty tehdy čekal v léčebně tvrdý režim. Vstávání brzy ráno, přesný program, práce na záchytce, psaní deníků, bodování. „Dávali jsme jim zabrat, abychom je připravili na život venku," vzpomíná Maťová.

Právě život mimo areál Apolináře je dosud největší zkouškou abstinence. Někteří pacienti tlak okolí nezvládli a vrátili se k pití, někteří abstinují už skoro čtyřicet let. Jedním z nich je pan Ruda. K Apolináři přišel před osmatřiceti lety. Od té doby nepije a přesto, že je původně dělník, patří dnes k jedněm z nejlepších laických terapeutů. "Někteří pacienti se s ním ztotožní, můžou následovat jeho příběh," dodává doktor Randák.

Záchytka už není, léčba podle pořadníku

Za šedesát let se léčba změnila. Apolinář pojme až sedmdesát pacientů a kromě alkoholiků se zde léčí i toxikomani. Léčebna má dvě ambulance, oproti začátkům i ženské oddělení a substituční centrum, kam si závislí na drogách chodí pro metadon. Své místo zde má i psychoterapeutické centrum. Naopak záchytku byste ale už u Apolináře hledali marně, přestěhovala se na Bulovku. "Apolinář postupem času reagoval nejen na potřeby pacientů, ale i jejich rodin," říká Randák. "Rodina je důležitý článek léčby, a proto jsme ji do toho zatáhli," dodává.

Zájem o léčbu je pořád velký. Zájemci se musejí objednat dopředu. "Pacient musí mít jasno, že se opravdu chce léčit. Mám zkušenost, že pacienti, kteří chtějí léčbu teď hned, většinou nevydrží," říká Randák. Jen za první polovinu letošního roku prošlo ordinacemi Apolináře 175 nových pacientů. Další se vracejí i po skončení tříměsíční léčby, pro pověstný antabus. Péči o pacienty, kteří už léčebnu opustili, tady věnují velkou pozornost. Právě odchází skupinka starších pánů, všichni se tady léčili a teď pravidelně docházejí na skupinová sezení. Terapie podporuje antabusovou léčbu, pacienti, kteří se sezení nezúčastňují, se častěji vracejí k pití. 

"Taky chybějí protialkoholní poradny," stěžuje si doktorka Maťová. Dříve byly v každém okresním městě. Pacienti si tam docházeli nejen pro antabus, ale měli tam i následnou péči. Nedostatek poraden trápí hlavně pacienty z menších měst. "Situace je opravdu tristní," dodává Randák. Například ve východních Čechách je taková ambulance pouze jedna.

Ani po šedesáti letech se Apolinář o svou budoucnost strachovat nemusí. Podle odhadů je u nás asi tři sta tisíc alkoholiků. "Hlavně mladí teď pijí víc a pijí problematičtěji," říká Randák. Vznikají první záchytky pro mladistvé a i pacienti Apolináře jsou mladší, než tomu bylo dříve. Dveře, které se zevnitř nezamykají, čekají i na ně.

Foto: Jan Schejbal