Ačkoli je Česko považováno za nejateističtější zemi na světě, vývoj porodnosti to může radikálně změnit. Plodnost je jednoznačně na straně věřících rodin. Své ateistické spoluobčany předstihují téměř o celou třetinu.
Vyplývá to z publikace, kterou na konci února vydal Český statistický úřad (ČSÚ). Zatímco ženy, které se nehlásí k žádné církvi, mají podle ní v průměru 1,42 dítěte, u věřících žen je toto číslo podstatně vyšší. Průměrně se každé z nich narodí 1,81 dítěte.
Nejlépe je rozdíl mezi věřícími ženami a "ateistkami" vidět na velikosti rodin, které obě skupiny žen mají. Tři a více dětí má pětina věřících žen, ale zhruba jen jedna desetina žen bez náboženské víry. U žen, které deklarovaly příslušnost k římskokatolické církvi, se tento podíl již blíží čtvrtině. "Jinak řečeno, u věřících žen a zejména u žen katolického vyznání je podstatně méně bezdětných a s jedním dítětem, a naopak více žen s větším počtem dětí," konstatovali statistici.
Otázkou však je, zda počet věřících skutečně poroste. Realita je totiž zatím jiná. Věřících hlásících se k určité církvi setrvale ubývá. Od roku 1991 se jejich množství snížilo na polovinu. Zvyšuje se i jejich průměrný věk, dvě pětiny jsou starší šedesáti let.
Jedním z důvodů, proč klesá počet věřících, je neúplnost dat, která mají statistici v tomto směru k dispozici. Na rozdíl od dřívějších zjišťování je totiž tato otázka při sčítání lidu dobrovolná. Nebo to tak aspoň bylo poprvé uvedeno. A v roce 2011, kdy poslední cenzus proběhl, na ni proto mnoho lidí odmítalo odpovědět. "U některých uskupení typu Svědků Jehovových se k tomu mohou věřící odmítat přiznat," říká socioložka Dana Hamplová s tím, že jde v tomto směru z její strany o spekulaci.
Upozornila také na to, že narůstá počet věřících lidí bez církevní příslušnosti. Při posledním sčítání jich byla mezi věřícími zhruba třetina. "To ukazuje, že se lidé hlásí k náboženství, ale mají hodně skeptický postoj k církvím," míní Dana Hamplová. Dochází tak k rozštěpení církevní religiozity a obecné víry, která je v české společnosti pořád ještě poměrně silná.
V mnoha církvích také dochází k tomu, že děti po dovršení dospělosti od církve odpadnou. Svou zkušenost s tím má i třicetiletý Marek z Prahy. Také on vyrůstal v silně katolické moravské rodině. Po přesunu do Prahy ovšem jeho víra značně ochladla. "Dostal jsem se do jiného prostředí, měl jsem jiné podněty a postupně jsem si uvědomil, že má víra byla daná pouze vlivem okolí," konstatuje. "Děti ovšem nechám pokřtít," dodal.
"To, jestli dítě vyrůstá v křesťanské rodině, nebo ne, je tou základní charakteristikou, která určuje, jestli se dítě v budoucnosti bude hlásit k církvi a bude věřící, nebo ne," říká Dana Hamplová. Zároveň se ovšem tento "přenos" víry podle ní církev od církve liší. Třeba Československá církev husitská prý není v tomto směru příliš úspěšná. Naopak katolické církvi nebo malým, méně liberálním evangelickým církvím se daří.
