Slováci nedají dopustit na zbojníka Jánošíka, ale Češi se musejí spokojit s lotrem Babinským. Národ z české kotliny proto někdy lituje, že nemá lidového hrdinu, jenž bohatým brával a chudým dával. Ve skutečnosti mezi kriminální kariérou Babinského a Jánošíka až tak velké rozdíly nebyly.
Češi si lidového hrdinu udělali z prachsprostého lupiče a vraha Václava Babinského, od jehož smrti uplyne 1. srpna už 135 let. Babinského si našinci zidealizovali už za života tohoto slavného lotra, který v mnoha lidových písních a pověstech skutečně okrádal jen dobře situované, zato prosťáčkům dával z lupu podíly. Hrdinou se ale stal i z méně bohabojných příčin. Dokážeme totiž ocenit, že Babinský přežil dvacet let (s vazbou de facto 25 let) v nekrutějších žalářích Rakousko-Uherska, v nichž jiní vězni umírali jako mouchy (Babinského milenka za 14 dnů). A když z lochu vyšel, ještě se zbožně modlil, pěstoval růže a karfiol a pohoršoval se nad všeobecným úpadkem mravnosti i nad bezpečností v pražských ulicích, kde podle polepšeného vězně "za noci vychází čeládka nejhoršího druhu, světla se štítící, činící cesty nejistými".
Tak nějak by mnozí Češi rádi viděli třeba i polepšeného Jiřího Kajínka, zločinci se u nás nikdy úplně neopovrhuje. "Babinského heslo bylo:/ činit blaho chudému,/ ale zkázou vždycky hrozil/ každému bohatému," zpívalo se v kramářské písni již léta Páně 1861. Dost možná, že v roce 2040 se bude pět: "Kajínkovo heslo znělo,/ aby lidem dobře bylo..."
Dle litery zákona však Václav Babinský zůstává kriminálním živlem. "Po pravdě řečeno, byl to člověk, který se dopouštěl kriminálních zločinů, za které byl řádně odsouzen," je přesvědčen Pavel Ciprian, dnešní ředitel vyhlášené trestnice na brněnském Špilberku, v níž bručel Babinský. Pardon, Ciprian je ředitelem Muzea města Brna, které o bývalý přemyslovský hrad a pozdější věznici na Špilberku pečuje. Jenže kriminálníkem byl i Juraj Jánošík, jehož s Babinským spojuje i podobný osud. Napřed se oba zocelili při službě v armádě, jenže řád a uniformní nesvoboda jim byly proti srsti a raději se v lesích přidali k lupičským bandám, v nichž časem převzali velení. "Ani Jánošíka nelze považovat za národního hrdinu. Je to mýtus," přemítá historička Růžena Antolová z Múzea Janka Kráľa v Liptovském Mikuláši, což je město, kde byl slovenský zbojník popraven.
Jánošík přepadal místní šlechtu, ale zaútočil i na faráře, kupce dokonce napadl jen kvůli vínu. Babinského tlupa též přepadala kupce, vykradla dům pláteníka i převozníka, mlynáře a hostinského, přičemž slovenský i český lapka se o lup dělili výhradně v rámci gangu. Z Jánošíkových darů chudým je zdokumentována jen událost, že po přepadení žilinského zlatníka Jána Skalky dostalo prsten i sedm terchovských děvčat. A Babinský obdarovával zase svoji Lény, tedy společnici z tlupy a milenku Apolenu Hoffmannovou.
* Kdy vznikaly první oslavné písně a pověsti o Václavu Babinském?
* Jaká je historie slavné písně Na kopečku v Africe? Proč se v ní zpívá o vzdáleném kontinentu? A proč ji podnes milují děti a ke starým slokám přidávají nové?
* Proč si veřejnost myslí, že Babinský trpěl v podzemních kasematech brněnské trestnice na Špilberku, když byl ve skutečnosti vězněn v horních patrech této pevnosti?
* Kde se nachází hrob Václava Babinského? A je to skutečně poutní místo současného pražského podsvětí?
* Jak dnes Babinského hodnotí řádové sestry boromejky z pražských Řep, které o stárnoucího lotra pečovaly, když se blížila jeho poslední hodinka?
Odpovědi na tyto otázky najdete v novém vydání časopisu TÝDEN, které vychází v pondělí 28. července 2014.
