Česko má pozoruhodnou tradici, jak se šikovně (ne)vypořádat s korupčními aférami. Celkem jasně se z ní dá odvodit, jak asi dopadne dnes horká kauza Martina Bartáka.
Začalo to tak, jak to obvykle začínává. Premiér oznámil, že případ se musí vyšetřit "padni komu padni" a policie začala vyslýchat svědky. Teď patrně nastoupí druhá osvědčená fáze - bude se důkladně (tzn. hodně dlouho) vyšetřovat. A pak, až se trochu pozapomene, se případ odloží, protože bude stejně celý postavený na tvrzení proti tvrzení.
O čem je řeč? O aféře Martina Bartáka? Také. Ale nastíněné schéma lze víceméně vztáhnout na kdekterou korupční kauzu. Jejich fenomenologie totiž ukazuje, že mají obvykle velmi podobný začátek, průběh i konec.
Tak například léta kritizovaný nákup obrněnců Pandur. Byly předražené? Nebyly předražené? Provázela jednání o zakázce pro Steyr korupce? Policie vyšetřuje...
A nebo třeba proslulé gripeny. Policie loni případ "definitivně" uzavřela s tím, že korupční skutek se sice stal - slovy policejního prezidenta Oldřicha Martinů - ale není znám pachatel. To celé jen proto, aby se do něj detektivové o pár měsíců později znovu "zakousli" a znovu - začali vyšetřovat nevyšetřitelné...
A co takhle známá kauza "Pět na stole v Českých"? Tady je sice už pět let známo, že jde o Zdeňka Doležela, bývalého tajemníka někdejších sociálnědemokratických premiérů Paroubka a Grosse, jenže po letitých trestněprávních tahanicích to vypadá podobně jako ve výše uvedených kauzách. Odvolací soud věc opakovaně vrátil nižší instanci - musí se to dotáhnout...
Nemá smysl pokračovat. Česká protikorupční tradice prostě jasně naznačuje, jakým směrem se bude ubírat i kauza Martina Bartáka. Muž, který má ve svém portfoliu kromě tatrovek i takové položky, jako zmíněné pandury či Evropskou komisí kritizovaný nákup transportních letadel Casa nebo obrněnců Iveco, asi bude muset tak trochu zmizet z očí. Pokud si tedy Nečasova vláda bude chtít zachovat image kabinetu, který nekompromisně bojuje s klientelismem a seká chapadla chobotnic. Což asi chtít bude. Tudíž ve viditelných náměstkovských funkcích (zatím si v těchto křeslech pohověl na obraně a financích) skončí.
Jenže Barták zjevně také hodně ví. A mohl by hodně povědět. Takže za rok za dva - až si kauza trochu "sedne" - dostane za své mlčení náplast. Co třeba velvyslanec? I s tím už má česká politická scéna zkušenosti - stačí vzpomenout na další pozoruhodný příklad, jak dvojznačně se lze vypořádat s korupční aférou, na kauzu bývalého poslance Zdeňka Kořistky. Ten si mohl v tichosti odnést miliony a stát se ambasadorem v Bulharsku, kdyby byl ochoten slíbit, že svým hlasem potopí vládu ČSSD.
