Rok od bátoriády
Bátora se loučí: Klause jsem asi zklamal, ale snad mi odpustí

Je to rok, co v Česku vrcholila kauza Ladislava Bátory. Snad nejkontroverznější úředník ministerstva školství se stal 10. srpna 2011 dokonce rozbuškou pro další krizi Nečasovy vlády - ministři TOP 09 odmítli do jeho odvolání chodit na její jednání. O necelý půl rok později se pak Bátora, jemuž mnozí vyčítali zejména jeho někdejší kandidaturu za Národní stranu, úplně stáhl z veřejného života. Co dělá dnes? "Bohužel jsem s Čechy a Češkami ve vnucené válce," říká Bátora v e-mailovém rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ. S největší pravděpodobností prý jde o jeho zcela poslední veřejné vystoupení.

Je to už půl roku, co jste odešel z ministerstva školství i z čela iniciativy D.O.S.T. Čemu se nyní věnujete?

Ještě pořád jen obhlížím tu spoušť, kterou mám všude kolem sebe po tom loňském krvelačném likvidačním vpádu Čechů, Židů a vposledku i Američanů do mého života. A její úklid bude úkol takřka nad mé síly a myslím, že už mě vytíží až do rakve. A například ztrátu dobrého jména a pověsti už ani napravit nepůjde, není tolik času, vždyť mi už táhne na sedmdesátku.

Jak se s odstupem času díváte na "bátoriádu", která vedla k tomu, že jste se stáhl z veřejného života?

Pořád stejně. Vůbec nešlo o to, zda smím či nesmím pracovat ve státní správě. Byl to především pokus - bohužel úspěšný - zardousit potenciální české konzervativní hnutí v samém zárodku. Svědčí o tom mimo jiné i to, že se záhy do čela onoho bezpříkladného tažení proti mé osobě otevřeně postavil ministr financí a ministr zahraničí a udávali směr, kterým se má ubírat. A na pomoc jim přispěchaly všechny parlamentní strany, tím či oním způsobem. Takovou shodu jsem ještě nezažil. A nebyla vůbec dojemná. Alespoň pro mě ne.

A bezpříkladná byla i shoda novinářů a politiků při tomhle fabrikování vytouženého "nepřítele lidu”. Vzpomenu jednu historku - když jsem loni v červnu na tiskové konferenci zveřejnil skutečnost, že ani po čtrnácti měsících mimořádného prověřování nenašel Národní bezpečnostní úřad žádný důvod pro zrušení mého osvědčení o státobezpečnostní spolehlivosti pro stupeň utajení "NATO Secret”, poznamenal redaktor z Mladé fronty Dnes: "Tak to znamená jen tolik, že fašisté pronikli už i do rozvědky."

Kvůli řadě výroků na vaši osobu jste podal hned několik trestních oznámení pro pomluvu (např. na poslankyni ČSSD Vlastu Bohdalovou či novinářku týdeníku Respekt Hanu Čápovou). Jak to s nimi dopadlo? Případně bránil jste se ještě jinak, třeba žalobami?

Všechna moje trestní oznámení byla odložena. Paušálně řečeno s odůvodněním, že jsou to sice všechno jen pomluvy, ale takového rázu, že mi nemohou způsobit újmu. Vždyť také jakou újmu by mi například mohlo způsobit tvrzení skrz naskrz prolhané poslankyně Bohdalové, jež následně převzal i prestižní britský týdeník The Economist, že jsem proslul halekáním "Cikány vyhnat do Indie”. Nebo jak by mě mohl dehonestovat zlovolný výrok nechutného lháře Karla Hvížďaly, že jsem "osobně představil program likvidace Cikánů, připomínající nacistický projekt holocaustu schválený ve Wannsee”. Jak by mě to mohlo poškodit... Tedy - kromě ztráty existence a dobrého jména, dodávám já. Ale obávám se, že Češi a Češky sotva dovedou pochopit, co je to za obrovskou újmu, ztratit dobré jméno a pověst.

Policie se rovněž zabývala napadením vašeho facebookového i e-mailového účtu, po kterém se na vašem profilu objevila urážka předsedy TOP 09 Karla Schwarzenberga. Jak skončila tato záležitost?

Toto trestní řízení - jako jediné - ještě neskončilo, protože jsem do usnesení o odložení podal nedávno stížnost, a tak nechme příslušné orgány dále konat. Po seznámení se spisem ale již teď nemám sebemenších pochyb, že pachatelem je osoba s krycím jménem Vendelín Nedomanský a že stopy vedly k policejnímu důstojníkovi v činné službě, proto případ vyšetřuje Generální inspekce bezpečnostních sborů. Navíc mi pachatel adresoval na jaře omluvu s tím, že netušil, že takovou měrou přispěje ke zničení mého života. Zároveň mě informoval, že v tom nebylo nic osobního, protože pracoval na zakázku z vysokých politických míst. Uvidíme...

Chcete se do veřejného života vrátit? Kdy a jak?

Místopředseda vlády Schwarzenberg a ministr financí Kalousek podněcovali a řídili mou existenční, politickou a sociální likvidaci. Proto - a nejen proto - právem pokládám současný zdejší režim za mně nepřátelský. Na jaře jsem uvažoval, že bych se do veřejného života po převratu třeba ještě vrátil. Ale dnes jsem si jist, že ani v takovém případě nikoli. Ano, jednou se tady opět změní režim - přestože si každý režim myslí, že je nejen nejlepší, nýbrž i poslední -, jenže nezmění se Češi a Češky. Bátoriáda byla pro mě dostatečným, třebaže velmi pozdním varováním. Ve vaší zemi nemá cenu bojovat za občanská práva a státní suverenitu. Je to marné a doslova sebevražedné. A co víc - nikdy jsem nezažil takové ponižování a tolik krutosti a nenávisti, jakou vůči mně projevili Češi a Češky v časech zostřené bátoriády. Dokonce ani v době nesvobody ne, kdy jsem byl bezmála tři roky trestně stíhán za hanobení komunismu. Mohu to Čechům a Češkám snad někdy odpustit, ale nikdy jim nezapomenu, že jsou ve svém souhrnu ještě nestoudnější a krvelačnější než komunisti. A doufám, že jim to nikdy nezapomenou ani moji potomci.

Plánoval jste založení politické strany s Václavem Klausem, kterému už za několik měsíců skončí prezidentský mandát. Je zmíněná myšlenka ještě aktuální?

Nic takového jsem s Václavem Klausem neplánoval. Dokonce ani sám jsem nic takového neplánoval.

Zanedlouho v Praze opět vyvrcholí pochodem homosexuálů festival Prague Pride. Iniciativa D.O.S.T. proti němu pořádá shromáždění. Zapojíte se do protestu?

Nezapojím. Nezapojil jsem se do žádného takového shromáždění loni ani kdy jindy, tak už vůbec nevidím důvod proč bych se - ať na jedné, či na druhé straně - "zapojoval” letos.

Spolupracujete ještě s iniciativou D.O.S.T., nebo se vaše kroky úplně rozešly?

S iniciativou D.O.S.T. ani s Akcí D.O.S.T. již dobře půl roku nijak nespolupracuji. A neměl jsem spolupracovat nikdy s nikým, dneska už to vím. Bohužel pozdě. Stihl jsem už nezištnou a často velmi ztrátovou a riskantní dobrovolnou prací pro vaši zemi, kterou jsem mylně pokládal za svou vlast, promarnit téměř celý život. Takže víc už ani minutu. Navíc jsem zahájil jednání ohledně udělení cizího státního občanství, takže i z toho důvodu bych asi měl případná taková nutkání potlačit. Ale zatím není co potlačovat a věřím, že už tomu tak bude napořád. To vpravdě celonárodní a neuvěřitelně kruté tažení proti mně, orchestrované ústavními činiteli za mlčení nejen orgánů činných v trestním řízení, nýbrž i naprosté většiny vašeho národa k mé politické, existenční a sociální popravě, mě fakticky vyvázalo ze všech závazků vůči vaší zemi. A času na to, abych v tomto ohledu zásadně změnil názor, už pravda mnoho nezbývá.

Skutečně?

Nenávist vždy plodí nenávist. A velká nespravedlnost plodí na straně zákeřně přepadené oběti zoufalé reakce, zvláště když je agresor v tak obrovské přesile a oběť zahnaná ještě dál než do kouta. Takový je kauzální nexus. Nemám už čas ani potřebu spravedlivě diskriminovat. Když Japonsko zaútočilo na Perlový přístav, Američané nejdřív také nezkoumali, který americký Japonec je hodný a který zlý. Internovali prakticky všechny. Byla válka. A já bohužel jsem s Čechy a Češkami ve vnucené válce. A není možné zbaběle předstírat, že to nevidím. Ale já jsem tu válku rozhodně nezačal.

Co na to říkají ti, ke kterým jste měl blízko?

Jen u dvou osob mě mrzí, že jsem je takovým postojem možná zklamal - u Václava Klause a u Jany Bobošíkové. Ale snad moje rozhodnutí časem pochopí i oni. Čeho je moc, toho je totiž příliš. Zvláště, když to všechno moje mnohaleté snažení byla povinnost jen domnělá, protože Češi a Češky v ohromující většině po občanských právech a státní suverenitě ve skutečnosti netouží. Tak proč jim takové otravné věci vnucovat. Navíc za cenu, kterou jsem zaplatil: každého, kdo se o to opravdu pokusí, toho Češi a Češky doslova smetou. Smetli by mě znova, protože už dobře vědí, jaká je to rozkoš, a už bych to nemusel podruhé alespoň jakž takž přežít.

Udělal byste zpětně něco jinak?

První politickou chybu jsem udělal v šestnácti letech, kdy jsem jako místopředseda Unie středoškoláků a učňů vystupoval proti okupaci vaší země. A pak už to byla jen chyba za chybou, které měly své důsledky - například vyloučení z vysoké školy po pěti letech studia a za pár let poté již zmíněné trestní stíhání za hanobení komunismu. Ale pořád mi to nestačilo. Až teprve bátoriáda mi otevřela oči. Pozdě, ale přece... Takže už dožiju v odloučení od "vašeho” světa, s tou nálepkou "starej fašoun, nácek a rasista”, kterou mi uštědřil váš ministr financí.

Otázkou ovšem je, z čeho budu živ. Pracoval jsem desítky let ve vedoucích funkcích a nepamatuji, že bych kdy zaměstnal fašouna, nácka nebo rasistu. Natož starýho...