Verdikt
Baťovi potomci vilu ani miliony nedostanou, určil soud

Odvolací soud definitivně zamítl odškodné potomkům zlínského podnikatele Jana Antonína Bati. Pět dědiců se domáhá částky přes 56 milionů korun za funkcionalistickou vilu a pozemek v centru Zlína. Dům Baťa nechal pro sebe a pro svou rodinu postavit na konci 20. let minulého století. Rozhodnutí Městského soudu v Praze je pravomocné, lze podat pouze dovolání k Nejvyššímu soudu.

Soudkyně Anisja Pillerová řešila odvolání proti únorovému rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2. Zamítnutí odvolání odůvodnila stručně tím, že na dědice nepřešel nárok na náhradu a škody. Podle obvodního soudu je "žaloba pokusem o obcházení zákona" a restituční zákony se nevztahují na případy před rokem 1948. Je prý potřeba respektovat vůli zákonodárců a nelze Baťovým potomkům nárok přiznat.

Verdikt odvolacího soudu je podle advokáta potomků Bati Roberta Cholenského nepřesvědčivý. Podle něj případ nesouvisí s restitučními zákony a soud prý nebral v úvahu dřívější rozhodnutí Ústavního soudu (ÚS). "Všem poškozeným rozhodnutím orgánu veřejné moci náleží náhrada škody," tvrdí právník s odkazem na ÚS. Novinářům po jednání řekl, že předpokládá podání dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně. V případě neúspěchu se chtějí Baťovi obrátit na ÚS, případně mezinárodní instituce.

Odvolacího jednání se účastnil jeden z dědiců, Baťův vnuk John G. Nash, kterého rozhodnutí nepřekvapilo. "Neočekávali jsme, že soud rozhodne v náš prospěch, ale můj dědeček věřil v českou justici, stejně jako moje matka, takže i my věříme," řekl.

Představil také několik dokumentů, které podle něj dokazují, že jeho dědeček s nacisty nespolupracoval, ale byl naopak vlastenec, k čemuž také prý vyzýval. "Byl stoprocentní Čech. Nikdy ve svém životě nenechal české lidi na holičkách. Možná jsme nevyhráli dnes, ale doufáme, že vyhrajeme v budoucnu. Chceme případ dotáhnout do konce bez ohledu na to, jak dopadne," dodal Nash.

Žalobu podala v roce 2010 pětice Baťových příbuzných, kteří žijí v Jižní Americe. Spor se táhl dlouhou dobu, protože soud nejprve musel ověřovat, zda jsou žalobci skutečně spřízněni s Janem Antonínem Baťou, a zda tedy mají právo být žalující stranou.

Jan Antonín Baťa (1898 až 1965) byl nevlastním bratrem zakladatele obuvnického impéria Tomáše Bati. Když Tomáš v roce 1932 zahynul při letecké nehodě, zaujal v podniku jeho místo. Za jeho vedení továrna i Zlín vzkvétaly. V roce 1941 odjel do Brazílie, kde později také zemřel. Nyní tam žije osm desítek členů jeho rodiny.

Národní soud v Československu označil po druhé světové válce Jana Antonína Baťu v jeho nepřítomnosti za zrádce a kolaboranta. Majetek firmy znárodnil. Očištění se Baťa dočkal až v roce 2007. Z archivů mimo jiné vyplynulo, že jeho podniky financovaly československou vládu v Londýně a posílaly příspěvky v řádech desetitisíců liber či dolarů na protinacistické aktivity.

Baťa vedl ještě za svého života soudní spory také s ostatními členy rodiny. Jejich předmětem byly zahraniční pobočky obuvnického impéria. Spory však prohrál a majetek připadl Tomáši Janu Baťovi, synovi Tomáše Bati.