(Ne)vánoční rozhovor
Biskup Malý: Něco za něco

Václav Malý je introvert, který káže v největším českém kostele - v Chrámu svatého Víta. A pokaždé má trému. Dlouho se smiřoval s tím, že jako kněz nebude mít děti, proti církvi by prý dokázal vyjmenovat mnohem víc argumentů než její odpůrci a nechce si povídat o Vánocích. Pražský světící biskup je zásadový, vtipný a upřímný muž.

Proč nechcete mluvit o Vánocích?

Každý se mě na ně pořád ptá, už jsem všechno řekl, to téma je vyčerpané. Stejně jako Charta 77 a listopad 1989.

Chtěla jsem se původně zeptat, jestli jste je neprožil někdy v nějaké zemi, do kterých jezdíváte, jako je Čína, Kuba, Súdán...

Vánoce jsem vždycky trávil v Čechách. Jednou na vojně.

Vy jste byl na vojně?

Dva roky. A pak ještě čtyřikrát na měsíčním cvičení. Estébáci mě tam občas poslali, abych nebyl v Praze.

Je něco, co vám vojna dala?

Nic. Dalo se to přežít, ale nic mi to nedalo.

Kde jste sloužil?

V Kadani. U útvaru, který měl v případě války zajišťovat pohonné hmoty pro frontu. Ve skutečnosti to byl poloviční pétépácký útvar, spíš jsme byli u lopaty než u zbraně. Byl to takový odkladový útvar. Snad jediné, co mi vojna možná dala, bylo, že jsem se naučil hovořit s lidmi, kteří nevěděli nic o církvi, nic o křesťanství, s lidmi, kteří neměli ani základní vzdělání, třeba jen prvních pět tříd měšťanky.

* Jak se kněz smiřoval s faktem, že nebude mít děti?

* Čím ho děti dokážou rozhodit?

* Kdy měl v životě největší strach?

* Jak vychází s ateisty?

* Proč už nechodí rád do hospody?

Více se dočtete v novém vydání časopisu TÝDEN, které vyšlo v pondělí 23. prosince.