Když před 270 lety, 15. června 1754, kněz a učenec Prokop Diviš vztyčil na své faře v Příměticích u Znojma "povětrnostní stroj" na odsávání elektřiny z mraků, jen tím naštval místní sedláky, podle kterých zavinil neúrodu a velké sucho. Poté, co rozlícení farníci na jaře 1760 zařízení rozbili, netušili, že zničili uzemněný bleskosvod, ne-li první na světě, tak určitě první v českých zemích a v Evropě.
Diviš se zabýval hydrotechnikou, stavbami vodovodů. A pod vlivem módního zájmu se po roce 1748 věnoval experimentům s elektřinou, které demonstroval také na císařském dvoře ve Vídni.
Fyzika dokonce zajímala Diviše mnohem více než spása farníků, kterým často spílal do tupců, zlodějů a šelem. Odvděčili se mu za to udáními, označením za ďáblova spojence a šarlatána - to pro jeho pokusy statickou elektřinou léčit revmatismus a urychlovat růst rostlin, a nakonec i zničením jeho prvního bleskosvodu. Druhý pak Diviš umístil později na věž přímětického kostela.
Základem Divišova přístroje byl na 15 metrů (později 41,5 metru) vysokém stožáru komplikovaný železný kříž, v jehož středu a na konci ramen bylo 12 kovových krabic s železnými pilinami, z nichž trčelo 400 kovových hrotů. Konstrukce byla třemi kovovými řetězy vodivě spojena se zemí. Krabice měly jako leydenské lahve vysát elektřinu z mračen a tím předejít bouřce. Proto Diviš zařízení nenazýval bleskosvodem, ale meteorologickým strojem, konstrukcí však o bleskosvod šlo.
Elektřinou se zabýval také americký politik a přírodovědec Benjamin Franklin kolem roku 1750. Svých poznatků pak využil v roce 1753 k návrhu zabudovat v blízkosti domu železné tyče zakončené hroty a uzemněné. Pokud do nich blesk uhodí, svedou elektrický náboj neškodně do země, uváděl. První bleskosvod podle jeho návrhu byl postaven po roce 1760 v Bostonu.
