Husy, gorily a klacky. Tak mluvil Barták na Hradě

Jestliže senátor Martin Mejstřík se zhlédnul v latinských citátech, Karel Barták se nechal inspirovat akademickými pracovníky, z jejichž prací, ne zcela srozumitelně, citoval.

Karel Barták před poslanci a senátory nejprve zopakoval, že nesouhlasí s veřejnou volbou. Právě kvůli ní minulou sobotu z Pražského hradu odjel před třetím kolem. Veřejně volit nehodlá ani v dnešním hlasování: "Dodržím to i dnes, pokud společná schůze obou komor parlamentu prohlasuje veřejnou volbu."

Veřejná volba? To není demokracie

Ti, kteří podporují veřejnou volbu, podle Bartáka, jednoho ze zástupců Královéhradeckého kraje v horní komoře parlamentu, ve skutečnosti obhajují nedemokratické praktiky. "Demokratická volba musí být kromě jiného tajná," uvedl.

Jak ale postupoval čas, Bartákův projev přestával být srozumitelným, neboť jeho vlastní myšlenky se proplétaly s citacemi z korespondence s profesorem Jaroslavem Mihule.

"Je jednodušší stát pod ochrannými křídly názoru kolektivu, než obhajovat individuální názor," citoval Barták z Mihuleho eseje. Pak náhle vstoupil do jeho slov psychiatr Cyril Höschl a úvahy z etologie. Došlo například na skupinové chování coby zdroj nadšení u šimpanzů.

"Fyziologické projevy nadšení, jako je zježení chlupů či peří, díky kterému dochází k obrovskému zvětšení obrysu, posunutí dolní čelisti a impozantní postavení těla, doprovázené rytmickými pohyby, u goril doprovázené klackem v rukou, u lidí pochodovými písněmi. Funkce nadšení je u lidí v mnoha ohledech stejná jako funkce triumfálního pokřiku u hus, kde také hraje roli silné sociální pouto," přednesl Barták krátký etologický exkurz.

Když senátor odcházel od řečnického pultíku, těch pár poslanců a kolegů z parlamentu (z nichž některé nepřímo přirovnal ke stádovité zvěři), kteří jej poslouchali, ho vyprovodilo mírným potleskem a smíchem.

Foto: Senát