Rozhovor TÝDNE
Bojovnice za zbraně Černochová: Útoky na síti byly hrozně sprosté

Z čela kandidátky povede ODS do podzimních voleb v hlavním městě. Poslankyně a starostka Prahy 2 Jana Černochová je teď ale vidět spíše kvůli něčemu jinému. Jako střelkyně totiž bojuje za práva na držení zbraní, která chce omezit Evropská komise. A zbraň - konkrétně útočná puška - byla i hlavním předmětem, jenž Černochové nedávno způsobil skandál na sociálních sítích.

Nedávno jste se dala vyfotografovat v šatech s útočnou puškou a snímek vyvěsila na Facebook. Docela dost jste to schytala. Jak se vám četly podobné komentáře jako ten o "agresivní militantní huse"?

Střeleckých fotek vkládám na Facebook řadu. Tentokrát mě oslovili lidé, kteří dávají dohromady kalendář se střelkyněmi, s prosbou, zda bych se nechtěla projektu zúčastnit. Řekla jsem: Proč ne, neboť je to kalendář pro úzkou komunitu, jehož výtěžek půjde na něco smysluplného. Když pak třináctého června vešla v platnost evropská směrnice omezující držení zbraní, pověsila jsem tu fotografii na Facebook s komentářem, že nám končí svoboda. A že byť vím, že mě za to někdo bude kritizovat, stojím si za tím, že je ta směrnice nesmyslná. Byla to moje revolta proti té směrnici, stejně jako jiní kolegové revoltovali třeba fotkou s cigaretou proti zákazu kouření a jiní proti EET. Někdo mi ale snímek sebral a zveřejnil bez mého vysvětlujícího komentáře. Takže oběhl internet, dokonce jsem se ocitla i v Módní policii v Blesku. Přišlo mi to šílené, protože tomu ti lidé dávali úplně jinou konotaci. Komentáře typu: "Jde si ve večerních šatech po náplavce a omrkává, kde by se dalo střílet na uprchlíky." Přišlo mi to hrozně sprosté a nefér. Každý si k tomu přece mohl přečíst ten můj komentář, byl to úplně jiný příběh.

Jak jste se vůbec dostala ke střílení? To jste si v dětství hrála na vojáky?

To ne, ačkoli jsem vždy inklinovala ke klučičím koníčkům. Je fakt, že pro ženskou to asi není úplně standardní. Na druhé straně na střelnicích potkávám hodně holek. Poprvé jsem střílela zhruba před pěti lety v Suchdole s kamarádkou a jejím přítelem. Když jsem se v minulém volebním období ocitla ve sněmovním výboru pro obranu, dostala jsem se do kontaktu s lidmi, kteří měli civilní zbrojní průkaz, a začala chodit na střelnici s nimi. Poté co po útoku v pařížském klubu Bataclan Evropská komise vydala nesmyslnou směrnici, kterou úplně nelogicky omezila držení zbraní s tím, že se tak bude potírat terorismus, šla jsem na policii a podala si žádost o zbrojní průkaz. Na zkoušky jsem čekala asi čtyři měsíce, protože žadatelů je hodně.

Co vás na střílení vlastně baví? Přiznám se, že tuto zálibu příliš nechápu...

A zkusil jste to?

Střílel jsem maximálně ze vzduchovky a ani to mě nijak zvlášť nezaujalo.

No, vzduchovka není tak zábavná. Pro mě je střelba především sport. Je v tom soutěživost, která mi je v mnoha ohledech vlastní. I když jste na střelnici v nějakém týmu, chcete mít co nejlepší výsledek. Navíc je to strašně fajn komunita. Střelbě se věnují lidé různých profesí - od advokátů přes vojáky s civilními zbrojními průkazy až po skladníky. Fungují tam takové zvláštní vlny, takže se mezi nimi cítím moc dobře.

Překvapuje mě, že se tu z držení zbraní kvůli jedné evropské směrnici stalo takové téma. Držitelů zbrojních průkazů je v Česku asi tři sta tisíc, což jsou tři procenta populace. Čím si ten náhlý zájem vysvětlujete?

Přiznám se, že jsem to takto vůbec nepočítala. Mně ta směrnice vadí z principu. O její nesmyslnosti jsem mluvila poprvé už v listopadu 2015. Že se to postupem času zvrhlo až do předvolebního klání, kdy se tu strany a jednotliví politici předhánějí, aby získali co nejvíc hlasů této komunity, je věc druhá. Ale mým cílem to rozhodně nebylo. Pravidla pro udělení zbrojního průkazu jsou velmi přísná, až polovina žadatelů testy neprojde. Když se člověk dopustí dvou přestupků, tak mu zbroják odeberou. Pravidla jsou tvrdá, což je naprosto v pořádku. Náš systém je nastaven dobře a není na něm třeba nic měnit evropskou směrnicí, která držitele zbraní zcela zbytečně démonizuje.

Na evropskou směrnici lze přece nahlížet z různých úhlů. Asi se shodneme, že argumentace "v Bataclanu se střílelo, tak omezíme držení zbraní", příliš logiky nedává...

(skáče do řeči) Přesně tak to bylo!

... na druhé straně směrnice omezuje pistole se zásobníkem nad dvacet nábojů a větší zbraně - třeba útočné pušky, nebo samopaly - se zásobníkem nad deset nábojů. Přece můžete mít zásobníky s nižším počtem střel, ne? A mít doma samopal také není úplně standardní.

Já do své pistole dostanu maximálně jedenáct nábojů, ale jsou i delší zásobníky do téže zbraně. Do své útočné pušky mám zásobníky na třicet nábojů. Je přece naprosto iracionální, že tady někdo řeší zásobníky, které se dosud ani neevidovaly. Jak teď bude stát vymáhat, aby je někdo zpětně evidoval? A když má někdo náhodou doma neevidovaný zásobník na pětadvacet nábojů, tak se podle směrnice dopustil trestného činu? Vždyť je to nesmysl. Nehledě na to, že pokud umíte se zbraní zacházet, je výměna zásobníku otázkou několika vteřin. Takže řešit, že nebezpečné jsou zásobníky nad dvacet nábojů, je hloupost.

Proč ale někdo potřebuje mít doma útočnou pušku nebo samopal?

To je, jako byste se ptal, proč mají lidé velké automobily. Proč si pořizují superrychlý sporťák, když se na našich dálnicích nesmí jezdit víc než sto třicet kilometrů v hodině. Kupují si ho třeba proto, že jsou fandy do aut. Toto je totéž. Navíc může jít o zbraň, kterou získali po svých předcích. Směrnice přitom říká i to, že se musejí registrovat i znehodnocené nefunkční zbraně, na které budete nově potřebovat zbroják. Vždyť jsou to nefunkční zbraně! Pokud třeba budeme organizovat rekonstrukci bitvy u příležitosti oslav výročí, mají tam běhat lidé s košťaty?

To zní samozřejmě nesmyslně. Ale podobně iracionálně působí zákon, který chce držení zbraní a jejich použití při obraně státu zakotvit ústavním zákonem. Ve sněmovně předminulý týden prošel, teď ho budou schvalovat senátoři. To je přece také zbytečné, ne?

Myslím, že je naprosto v pořádku takové ustanovení v ústavním zákoně mít. Je to projev víry zákonodárného sboru, že držitelé zbrojních oprávnění a zbraní nejsou žádní zločinci. Zákon o zbraních a střelivu se přitom nijak nezmírňuje. Zmírní to ale dopad oné evropské směrnice, byť ji tím nezastavíme.

No právě. Působí to trochu tak, že když ministr vnitra Milan Chovanec nedokázal vyjednat výjimku z evropské směrnice, ukazuje teď návrhem ústavního zákona, že je velký kluk. A vy mu v tom pomáháte. Nemyslíte?

S první částí souhlasím. Už v listopadu 2015 jsem ve sněmovně několikrát žádala, ať tento bod zařadíme. Že se o té směrnici v evropských orgánech začíná diskutovat a že může Česká republika podle Lisabonské smlouvy uplatnit institut takzvané žluté karty. Ten je ale omezen lhůtami, takže bylo třeba jednat rychle. Pan Chovanec říkal, že to je v pohodě, že to v Bruselu vyjedná. Nevyjednal. Až pak začali úředníci ministerstva vnitra dělat maximum. Ta komunita tří set tisíc lidí je početná. Když jedna část exekutivy selže, přece nelze říkat: "Co jste si nadrobili, to si snězte" a nesnažit se těm lidem pomoci.

Takže tady zřejmě budeme mít ústavní zákon, který kdejakému šílenci umožní udělat si domobranu a pod záminkou ochrany státu vyrazit do ulic střílet každého, kdo mu bude připadat jako terorista, ne?

Mě věci jako domobrana či branné spolky také trošku tahají za uši. Nic takového ale samozřejmě není možné. Ta změna se do ústavního zákona dávala jen proto, aby se dalšími normami upravila branná legislativa tak, že ti lidé budou moci na dobrovolné bázi cvičit, budou mít možnost držet zbraně, které jsou v evropské směrnici pokládané za zakázané. Samozřejmě že za splnění přísných podmínek. Ale jinak se nic nemění, zákon o zbraních a střelivu se nijak nezměkčuje, benevolentnější nebude ani trestní zákoník v ustanovení o nutné obraně a krajní nouzi, kdy můžete zbraň použít.

Pokud se tedy nic nemění, je ústavní zákon skoro zbytečný, ne? Může to ale mít psychologický efekt pro lidi, kteří ústavu a zákony nečtou, ale teď si klidně řeknou: "Hele, když se mi bude zdát nějakej čmoud podezřelej, radši ho odprásknu, protože mi to umožnili poslanci a senátoři."

Ne, to opravdu nebude možné. Jak už jsem říkala, ten ústavní zákon je projev důvěry státu ve střeleckou komunitu, deklarace, že vnímáme držení zbraní na základě příslušných tvrdých zákonných norem jako něco, co je v pořádku. Zároveň říkáme, že kdybychom potřebovali další složku vycvičených občanů, budeme je pro možnou obranu státu mít. Může jít i o živelní katastrofy. Třeba se začne rabovat a nebudete mít dost vojáků, policistů a záložáků. V takové chvíli se mohou hodit civilisté, kteří pomohou. V souladu s branným zákonem a dalšími normami.

Počkejte, přece vnímáte celkovou atmosféru ve společnosti. Řekněme si upřímně, že nebýt uprchlíků a přibývajících teroristických činů, nebyla by žádná debata o držení zbraní.

Ale s tím začala Evropská komise, která se po střelbě teroristů v klubu Bataclan pustila do odzbrojování legálních držitelů zbraní a ještě to zaštítila tím, že to je boj proti terorismu. Vždyť je to výsměch.

Nedávno jste se coby expertka ODS na obranu docela ostře vymezovala proti jmenování plukovnice Lenky Šmerdové generálkou. Proč vlastně, jako ženu by vás to mělo spíše těšit, ne?

Paní generálka se bohužel dostala do situace, kdy je jen produktem toužebného přání ministra obrany Martina Stropnického z ANO, který už před třemi roky deklaroval, že udělá vše pro to, aby česká armáda měla první generálku. Já to prostředí poměrně dobře znám a vím, kolik plukovnic mohlo mít posun ke generálské hodnosti. Nebylo jich moc, vybrali paní Šmerdovou, jež víceméně ani nemůže za to, že si to pan ministr vysnil, aby si to mohl napsat do volebního programu. To mě na tom naštvalo. Nemyslím, že by ženy neměly být generálky. Proč ne, když splní veškeré podmínky stejně jako muži. Ale nemá se to dít tak, že někdo projeví touhu mít do konce volebního období generálku, a tak vytáhne jednu z plukovnic, aby ji jmenoval. Navíc to mělo i další příběh. Paní generálka Šmerdová totiž byla politručkou. Je překvapivé, že to někdo, kdo má tento typ vzdělání, může dotáhnout až na generálku.

Generálka Šmerdová je "jen" poradkyní v generálním štábu, i tam prý proti ní mají řadu výhrad. To nemáme v armádě ženu, která by mohla být generálkou a třeba velet nějakému pluku?

Z těch plukovnic tam nebyla žádná, která by například měla zkušenosti s velením nějaké jednotce. To je to, co mi vadí, že se k tomu nepřistupuje systémově a koncepčně, vždyť za více než deset let se počet žen v uniformě téměř nezměnil. Namísto toho politik ukáže prstem a řekne: budiž generálka. Navíc si nic nenalhávejme, armáda je zkrátka mužské prostředí. Je trochu šovinistické, sama jsem si na to zvykala. Ale kritika tohoto kroku ze strany chlapů, kteří neměli pocit, že by si paní generálka tu hodnost zasloužila, byla oprávněná. Plukovníků, kteří by si generálskou hodnost zasloužili mnohem víc, je v naší armádě spousta. Nemělo by to být jen výsledkem nějakých politických deklarací.

Není tato hyperkorektnost, kterou přinesly poslední roky, naprosto hloupá? Není právě armáda ze své podstaty ryze mužskou institucí, takže v ní ženy v nejvyšším velení zkrátka být nemají?

Určitě jsou v armádě i ženy, které plní náročnější úkoly. Byla tu pilotka letadla L-159 či pilotky letadel Casa. Máme i ženy se zkušeností ze zahraničního nasazení. Ale zatím nejsou v dostatečných hodnostech. A pak je tu ještě demografický argument - bez žen zkrátka do budoucna armádu nedoplníme. Ale nesmí to být za každou cenu a na základě nějakých kvót.

Řeknu to jinak. Máme si hrát na to, že žena může být stejně plnohodnotný voják jako muž, ačkoli její fyziognomické vlastnosti jsou jiné?

Naprosto s vámi souhlasím. Nechci se vojákyň dotknout, ale myslím, že tento názor převládá i mezi nimi. Na druhé straně, pokud by některá z nich chtěla hodnosti dosáhnout, nechť jí dosáhne. Ale nemůže to diktovat nějaký ministr, protože si chce něco plnit. Nechme tomu přirozený průběh a nedělejme to takto násilně. Třeba u speciálních sil by ale podle mě neměly být ženy vůbec - když se jde do hodně vyhroceného konfliktu, kde by proti sobě stály dvě skupiny vojáků, muži by tam tu holku zkrátka nechtěli nechat. Jsou to vesměs gentlemani. Měli by ochranářský pud a to by je limitovalo v akci.

Kdyby se ODS podílela na sestavování vlády, byla byste nejspíše její kandidátkou na post ministryně obrany. Neměla byste strach, že u mužů-vojáků nebudete mít patřičný respekt?

Přiznám se, že o tom zatím nepřemýšlím, před námi je teprve kampaň. Ve sněmovním výboru pro obranu, kam chodí i vojáci, jsem jediná ženská. Pokud jsem tam přežila ty čtyři roky, mám asi nějaké předpoklady, že bych to zvládla. Každý, kdo mě zná, ví, že nejsem žádná éterická bytost, která by neuměla zakřičet a prosadit svůj názor. Samozřejmě by ale záleželo na tom, za jakých podmínek. Pokud by se ODS nějakým způsobem angažovala ve vládě, která by nechtěla do armády přidat víc peněz, abychom plnili naše alianční závazky - to znamená dvě procenta HDP do armády -, tak bych si na ministerstvo v žádném případě sednout nešla.

Jasným favoritem voleb je zatím hnutí ANO Andreje Babiše. Váš předseda Petr Fiala nedávno prohlásil, že s ním ODS do vlády nikdy nepůjde. Bylo to podle vás od Fialy chytré?

Dobře víte, jaký byl průběh těch výroků. I naše politická konkurence z TOP 09 nám předhazovala, že jako jediní řekli, že s Babišem nikdy nepůjdou. Přestože Petr Fiala říká celou dobu totéž, teď to řekl takto vyhroceně, aby to proti nám političtí konkurenti nemohli používat. Společnost je tak polarizovaná, že to jasné Ne asi zaznít muselo.

Podobně vyhroceně to říkal Bohuslav Sobotka, když byl ještě předsedou sociální demokracie. Lubomír Zaorálek ani Milan Chovanec to ale tak striktně nevidí, do vlády by s Babišem nejspíše šli. Abyste kvůli předvolebním tahanicím s Miroslavem Kalouskem neostrouhali...

Všimla jsem si toho, že pan Zaorálek koalici s ANO a Babišem nevyřazuje ze hry. Ale myslím, že by nám naši voliči neodpustili, pokud bychom šli do koalice a kolaborovali s ANO a Andrejem Babišem, ačkoli se proti němu celou dobu vymezujeme. Já bych v takové vládě být nechtěla.

Podobně hovořil před krajskými volbami například místopředseda ODS Martin Kupka, který se do středočeské krajské koalice s ANO doslova vecpal na poslední chvíli. To vám nevadí?

Musím říct, že z těch krajských koalic nejsem vůbec nadšená. V Praze 2 máme koalici bez ANO, ačkoli jsem mohla mít jednodušší vládnutí a s kolegy z ANO v Praze 2 nemám lidsky problém. Ale přišlo by mi to, že kážeme vodu a pijeme víno. Na druhé straně neznám přesně konkrétní příběhy v těch krajích. Neomlouvám to, ale nerada bych kolegům z krajů nasazovala psí hlavu. Analogii s volbami do sněmovny ale nevidím, protože komunální politika je v tomto trochu méně ideologická.

Kdyby vás slyšel bývalý předseda Václav Klaus...

To je pravda. Také proto neměl rád, když do sněmovny chodili úspěšní starostové a komunální politici. Vždycky říkal: "Vy jste z úplně jiného vesmíru."

Mimochodem, předseda pražské ODS Filip Humplík, jenž je na kandidátce dvojkou hned za vámi, věří ve vítězství ODS v hlavním městě. Dokonce se o to se mnou vsadil a dal do sázky drahocenný sparťanský dres Karla Poborského. Věříte své kandidátce podobně? O co byste se se mnou vsadila vy?

Jsem soutěživá optimistka, ale o věci se nesázím. Nicméně pokud v Praze vyhrajeme, vezmu vás s sebou na střelnici, abyste si zastřílel. Když prohrajeme, půjdu s vámi někam na fotbal. Byť jsem fandovství a fotbalu nikdy nepropadla a jsem v tom typická žena.

Jana Černochová (43) Dlouholetá zastupitelka a starostka Prahy 2 do ODS vstoupila v roce 1997. Do Poslanecké sněmovny se dostala v roce 2010 a byla předsedkyní výboru pro bezpečnost. Když se její tehdejší přítel Martin Červíček stal policejním prezidentem, funkce se vzdala a nastoupila do výboru pro obranu. V něm je dnes jedinou ženou. Je expertkou ODS na armádu a bezpečnost, v podzimních volbách do sněmovny bude jedničkou kandidátky své strany v Praze. Je rozvedená a bezdětná.