Špatné prostředí
Budovy v Praze obsahují toxické kovy. Na vině je vybavení

Prach, usazující se v pražských interiérech, obsahuje toxické těžké kovy. Při představení výsledků své studie o tom informovali zástupci spolku Arnika. Těžké kovy jako kadminum, olovo nebo rtuť se uvolňují zejména ze staršího vybavení a nátěrů. Více problematické jsou veřejné budovy, kde je až desetkrát vyšší koncentrace olova. I když výsledky studie nejsou nijak alarmující, podle náměstkyně pražské primátorky Petry Kolínské (Zelení/Trojkoalice) se Praha v budoucnu při nákupu vnitřního vybavení zaměří na to, aby materiály neobsahovaly těžké kovy.

Arnika v průběhu studie, na kterou obdržela od magistrátu dotaci 250 tisíc korun, provedla měření v 52 budovách v Praze. Polovinu z nich tvořily domácnosti a polovinu veřejné objekty, jako jsou radnice či školy. Pří výběru lokalit se Arnika zaměřila na různé části metropole včetně těch, které se nacházejí poblíž velkých průmyslových zdrojů znečištění, například spalovny v Malešicích.

Měřené prvky mohou být podle expertky na toxické látky spolku Arnika Karolíny Brabcové nebezpečné zejména pro děti, které si často hrají na zemi, olizují si ruce a přijímají tak prach s navázanými těžkými kovy přímo. Akutní otrava nehrozí, případné negativní dopady na zdraví se projevují v dlouhodobém horizontu. Riziko existuje i pro těhotné ženy, kde může kadmium či olovo ohrozit vývoj plodu.

Na hodnoty v budovách neexistují v české legislativě žádné limity, Arnika proto koncentraci těžkých kovů srovnala s normami pro dětská pískoviště, které jsou nejpřísnější. Nadlimitní koncentraci olova našli v 15, 4 procenta domácností a 42,3 procenta veřejných budov. V případě rtuti šlo o 34,6 procenta domácností a 46,2 procenta veřejně přístupných objektů. U více než poloviny veřejných budov měření odhalilo také vyšší koncentraci kadmia.

Podle výsledků analýzy, kterou zpracovali výzkumníci z Vysoké školy chemicko-technologické, není žádná přímá vazba na blízkost vnějších zdrojů znečištění a přítomnost těžkých kovů. Brabcová z toho usuzuje, že hlavním zdrojem znečištění je vnitřní vybavení budov. Těžké kovy se kromě nátěrů stěn a nábytku mohou nacházet třeba také v lištách na elektrické rozvody.

V mezinárodním srovnání Praha podle Brabcové nedopadla špatně. Například výsledky měření v Ottawě byly o něco horší. Většina studií však vzniká v zemích třetího světa, které nemají tak rozsáhlé regulace pro ochranu zdraví a například stále povolují užívání olovnatých nátěrů.

"V případě, že bude město vyměňovat zařízení, budeme poptávat jenom takové produkty, které budou deklarovat materiály bez toxických látek," uvedla Kolínská s tím, že Praha si takovou podmínku může dát do zadávacích podmínek. Závěry podle ní nejsou tak dramatické, aby si vyžádaly plošnou výměnu vybavení v objektech vlastněných městem.

Podle Brabcové je důležité, aby výrobci při výrobě materiálů toxické kovy nepoužívali. Jakmile se jednou dostanou do oběhu, trvá dlouho, než z něj zmizí. Důvodem je i recyklace, při které mnohdy toxické látky v materiálech zůstávají. Zejména veřejné instituce a velké firmy by tak podle ní měly nakupovat produkty a materiály, ve kterých těžké kovy prokazatelně nejsou.