Jak ho viděli
Byl to statečný chlap, vzpomínají na Dienstbiera političtí kolegové
08.01.2011 16:53 Aktualizováno 08.01. 19:35
Byl to liberál, statečný chlap a stál si pevně za svým, tak vzpomínají na Jiřího Dienstbiera jeho političtí kolegové. První polistopadový ministr zahraničí Jiří Dienstbier zemřel v Praze v sobotu po dlouhé nemoci ve věku 73 let ve vinohradské nemocnici. Disident a novinář byl nyní jako nestraník za ČSSD senátorem.
Petr Pithart, místopředseda Senátu: Jirku jsem viděl ještě na konci tohoto týdne v Senátu. Setkali jsme se a mluvili jsme spolu při bouřlivém projednávání mimořádně nepovedeného zákona o třetím odboji (o ocenění protikomunistického odboje a jeho účastníků; kritizován například za to, že by musel účastník odboje požádat o ocenění úředníky na ministerstvu obrany, pozn. red.), kde jsme oba stáli oba na jedné pozici. Aniž jsme se domluvili, tak jsme se, myslím, velmi dobře doplnili v argumentaci. Já jsem byl rád, že se to stalo právě při této příležitosti, protože jsme mohli oba vyslovit svoje osobní krédo.
Jirka byl člověk svobodomyslný jako málokdo. Dneska bychom řekli liberál. Ale svým rozumem, erudicí a srdcem stál určitě nalevo a nikdy se za to nestyděl. Ani když to nebylo v módě, tak to nijak nezakrýval. Nebyl to člověk do politické strany, i když v čele jedné kdysi stál. On to věděl, ale když jsme pro něj tenkrát hlasovali, tak funkci přijal. Byl to člověk s velikým rozhledem na mezinárodní politické scéně. Chci zdůraznit jeho osamocený, dlouho osamocený postoj vůči intervenci NATO v konfliktu v Srbsku. Zprvu jsem do toho neviděl tak jako on a obdivoval jsem jeho odvahu stát proti všem - proti NATO, Evropské unii, všem. V poslední době, právě v těchto dnech, se ukázalo, že měl pravdu. Tenkrát se přitom rozešel i s některými celoživotními přáteli, poznamenalo to poslední léta jeho života.
Jsme oba Kladeňáci, on byl senátorem za Kladno. Byl to dobrý závěr jeho politické kariéry, stejně jako to, že se stal předsedou Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Byla to dobrá tečka za jeho životem.
Pavel Rychetský, ústavní soudce: Reakce na tuto zprávu je pro mne velmi obtížná, protože jsem ztratil jednoho z nejbližších přátel a už nás zbývá velmi málo z těch, kteří jsme se po okupaci scházeli a sdíleli jsme jiné postoje. Jako první z ministrů zahraničních věcí po listopadu 1989 odvedl ohromný kus práce, protože nejenže otevřel Československo západním demokraciím, ale zejména mezi ně Československo dovedl.
Karel Schwarzenberg, ministr zahraničních věcí: Byl to skvělý chlap, měli jsme sice různé politické názory, to ale nebránilo tomu, abychom byli přáteli. Už loni na podzim, když jsem byl s ním v Afghánistánu, jsem se strachoval o jeho zdraví.
Michal Hašek, hejtman Jihomoravského kraje: Hluboce jsme si ho vážili jako politika i člověka. Vysoce oceňujeme jeho práci v porevoluční vládě jako ministra zahraničních věcí i jeho další zahraničněpolitické aktivity za Českou republiku i Organizaci spojených národů, zejména na Balkáně.
Bohuslav Sobotka, místopředseda ČSSD: Velmi mne to zasáhlo, osobně jsme se znali. Byl to moudrý a statečný člověk.
Michael Kocáb, bývalý zmocněnec pro lidská práva: Je to velmi smutná zpráva a ztráta vynikajícího člověka, který sehrál v průběhu komunismu velkou roli - nejprve v disentu, pak v průběhu sametové revoluce. Zasadil se významným způsobem při jednáních o odsunu sovětských vojsk, byl to vynikající ministr zahraničních věcí. Statečný a dobrý člověk. Je to obrovská ztráta.
Přemysl Sobotka, první místopředseda Senátu: Odešel jeden ze symbolů Charty 77 a můj kolega ze Senátu. Bude mi velmi chybět, ale bohužel takový je život.
Jiří Paroubek, expředseda ČSSD: Je mi to opravdu lidsky velmi líto. Byl jeden z nejlepších publicistů, jaké jsem ve svém životě zažil. V roce 1968 jsem hltal jeho články. I po sametové revoluci jsem si žádný z jeho článků nenechal ujít. Byl velmi dobrý politik, výborně orientovaný v oblasti zahraniční politiky. Měl mezinárodní rozhled a formát. Osobně byl velmi slušný člověk, prokázal v minulosti velkou občanskou odvahu. Choval se civilně, skromně, nic ze sebe nedělal. Měl velmi rozvinuté sociální cítění, tím měl velmi blízko k sociální demokracii.
Petr Nečas, premiér: Se zármutkem jsem přijal zprávu o úmrtí Jiřího Dienstbiera. V této chvíli chci hlavně vyjádřit účast jeho rodině. Jiří Dienstbier byl významnou osobností české politiky, a to až do současného působení na půdě Senátu. Vážím si ho za jeho občanské postoje v době totality. Po roce 1989 patřil mezi klíčové osobnosti, které formovaly československé a později české zahraniční vztahy. Byl u toho, když padala železná opona a naše země se po období komunistického temna vracela zpět mezi vyspělé demokratické státy. Z těchto důvodů jsem vždy jeho úsilí považoval za velmi přínosné pro naši společnost.
Ján Čarnogurský, slovenský disident a vicepremiér v československé vládě národního porozumění: Jeho úmrtí mě naplňuje smutkem. Umírá můj dobrý přítel. Když jsem jej uvedl do funkce ministra zahraničních věcí, on tehdy byl ještě v pracovním poměru jako topič. Ve vládě jsme spolupracovali celkem dobře. V posledních letech jsme se setkávali na různých konferencích.
Václav Havel, bývalý prezident: S ním a s Václavem Bendou jsem byl svého času ve vězení a i v nejtěžších chvílích nás posiloval svou stále dobrou náladou. Po několika nedávných setkáních jsem tušil, že je nemocný. Přesto mne dnes velmi zaskočilo, že jsem zůstal z této trojice jediný. Umřel mi dávný kamarád, se kterým jsem hodně prožil.
Václav Klaus, prezident: Byl jednou z klíčových postav listopadu. Respektoval jsem ho přes rozdílnost mnoha názorů. Bez něj bude naše politická scéna rozhodně méně barevná. Patřil ke generaci gentlemanů.
Milan Štěch, předseda Senátu: Měl velkou životní moudrost a nadhled, je to pro nás pro všechny velká ztráta. Byl jedním z nejvýznamnějších polistopadových českých politiků. Senát je připraven se s ním důstojně rozloučit, o formě pohřbu nicméně rozhodne rodina.
Miloš Zeman, bývalý premiér: Byl to především vynikající ministr zahraničí a byl to i odvážný člověk v době komunistické totality. Vzpomínám na něj především jako na vynikajícího disidenta a odvážného člověka, a i když jsme občas měli po revoluci některé názorové spory, tak si myslím, že na mrtvé bychom měli vzpomínat jenom v tom nejlepším a ty spory odložit.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.